Zpovědní tajemství

Kázání P. Martina Fuchse na pouti k sv. Janu Nepomuckému 6. 6. 2015

Když přinesli ochrnulého ke Spasiteli, řekl: Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy. A tu si někteří ze zákoníků pomyslili: Rouhá se. Ale Ježíš znaje jejich smýšlení, řekl: Proč smýšlíte zlé věci v svém srdci? Co je snáze říci: Odpouštějí se ti tvé hříchy, či rci: Vstaň a choď?

Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštěti hříchy – tedy dí ochrnulému – vstaň, vezmi své lože a jdi domů! I vstal a odešel domů. (Matouš 9, 2-8)

Ano, jen Bůh může odpouštět hříchy, protože hřích je urážkou Boha. Jen Bůh a ti, kteří dostali zvláštní moc odpouštět hříchy, je mohou odpouštět.

„Dominus noster Jesus Christus, te absolvat; et ego auctoritate ipsius te absolo ab omni vinculo excommunications et interdicti in quantum possum et tu indiges. Deinde ego te absolvo a peccatis tuis, in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen.“

„Náš Pán Ježíš Kristus a já tě z jeho příkazu rozhřešuji od jakéhokoliv nevolnictví exkomunikace a interdiktu potud, pokud mohu a jsi hoden. Promíjím ti tedy tvé hříchy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.“

Protože prominutí hříchů je věcí, která se týká pouze hříšníka a Boha, je svátostná zpověď chráněna přirozeným, Božím i církevním právem jako zpovědní tajemství. Přirozený zákon zakazuje vyjevení věcí, které jsou v podstatě tajemstvím a které by mohly poškodit čest našeho bližního. Povinnost zachování mlčenlivosti je při zpovědi nepřímo slíbena.

Boží zákon ukládá zpovědníkovi činit tak proto, že Ježíš Kristus, Syn Boží, chtěl, aby všichni lidé vyznávali své smrtelné hříchy knězi. Tímto příkazem musel nepřímo zavést zpovědní tajemství, protože bez zpovědního tajemství, by byla zpověď nenáviděna a lid by se bál vyznávat své hříchy.

Církev učinila zpovědní tajemství svatou povinností, která se dá prokázat od doby papeže Řehoře I. Od Čtvrtého lateránského koncilu v roce 1215 a později v kanonickém právu z roku 1917, kánon 889 §1 se tento zákon opakoval pod přísnými tresty.

Povinnost zachovávat zpovědní tajemství je absolutní, bez výjimky, a existuje dokonce i po kajícníkově smrti. Neexistuje žádná výjimka, která by mohla ospravedlnit jakékoliv porušení ani v soukromém ani ve veřejném zájmu. Dokonce ani, aby kněz zabránil svatokrádeži, není mu dovoleno použít informace ze zpovědnice. Například, i když se někdo zpovídá a neobdrží rozhřešení a o chvíli později se objeví u mřížky, kde zpovědník, který mu odepřel rozhřešení, podává Svaté přijímání. Zpovědníkovi není dovoleno odmítnout Svaté přijímání. Nebo když zpovědník ví o neplatném manželství jen ze zpovědnice, není mu dovoleno vyjevit cokoliv ze zpovědi.

Povinnost zachovávat zpovědní tajemství vyvstává u jakékoliv zpovědi a jen u zpovědi, to znamená u všeho, co je knězi řečeno kvůli získání rozhřešení. Nezáleží na tom, zda je zpověď platná nebo neplatná, zda jen začala nebo byla dokončena, zda bylo rozhřešení dáno, posunuto nebo odmítnuto, zda jsou zde smrtelné hříchy, lehké hříchy nebo jen nedokonalosti – to je vše irelevantní.

Jakékoliv jiné tajemství má své výjimky. Jestliže lékař zjistí infekční chorobu (například mor, choleru apod.), musí to říct autoritám. V tu chvíli je zproštěn lékařského tajemství.

Zpovědník má vědění, které nesmí v žádném případě použít; můžeme toto vědění srovnat s věděním našeho Spasitele, když byl požádán, aby založil izraelské království. Jako Bůh musel vědět, kdy to nastane. Ale jako člověk měl toto vědění, které neměl dovoleno zjevit druhým. Lidé by tímto věděním doznali újmy. Žili by v hříších, protože by neviděli žádné nebezpečí.

Jaký rozsah má zpovědní tajemství?

Tajemství se vztahuje na vše spojené s vyznávanými hříchy. To jest, ukládá zpovědníkovi naprosté mlčení o jakýchkoliv okolnostech, které mohou odhalit nebo způsobit podezření ohledně identity hříšníka, který se mu zpovídal. Také to, jestli někdo obdržel rozhřešení nebo ne, [obdržel] zvláštní milosti, tj. stigmata nebo jiná charismata.

Kdo má uloženo zachovávat tajemství?

Kněz, který vyslechl zpověď, má uloženo zpovědní tajemství. Ten, kdo nechtěně vyslechl kajícníka, a také [případný] tlumočník je vážně vázán tajemstvím, ale není, striktně řečeno, pod zpovědním tajemstvím.

To, co kněz ví ze zdroje jiného, než je zpověď, nespadá do zpovědního tajemství. Proto, když kněz viděl člověka spáchat loupež, mohl by svědčit o tomto trestném činu, dokonce i když by mu lupič mezitím vyznal tento hřích. Protože zatímco hřích vyznaný při zpovědi je pod zpovědním tajemství, hřích pozorovaný mimo zpověď není pod zpovědním tajemstvím.

Ten, kdo nalezne zpovědní lístek, jej musí přestat číst, jakmile si uvědomí, že toto je zpovědní lístek. Musí jej spálit nebo zničit.

Jaký je úmysl Církve, když ukládá kněžím zachovávání zpovědního tajemství?

Úmysl Církve zachovávat zpovědní tajemství nemůže být žádný jiný, než pomoci kajícníkovi dokončit vyznání svých hříchů.

Nakonec bych rád zmínil několik mučedníků zpovědi:

Otec Jan Sarkander +1620:

Měl prozradit zpověď pána Lobkowicze. Odmítnul, byl mučen a v důsledku toho o něco později zemřel.

Otec Andreas Faulhaber +1757:

Zpovídal vojáky. Dezertér, který byl zajat, svědčil, že se zeptal otce Faulhabera při svaté zpovědi, jestli může utéct. A otec Faulhaber mu řekl: „Byla by to vážná věc, ale v tomto případě by to nebylo tak zlé.“

Ačkoliv dezertér několikrát stáhnul své svědectví a byla prokázána nevina otce Faulhabera, byl v září zatčen. Bedřich II. jej odsoudil k smrti. Před šibenicí měl otec Faulhaber porušit zpovědní tajemství, aby si zachránil svůj život, ale zvolil si šibenici. Skončil tedy svůj život 30. prosince 1757.

Otec Henry Garnet +1606:

Byl anglikánem, konvertoval ke katolicismu a stal se jezuitou. Když vyslechl zpověď, dozvěděl se o Spiknutí střelného prachu. Byl obviněn jako komplic a odsouzen za velezradu.

Spiknutí střelného prachu bylo pokusem britských katolíků zavraždit krále Anglie Jakuba I., jeho rodinu a vládu. 3. května byl otec Henry Garnet popraven poblíž katedrály sv. Pavla.

Otec Felipe Ciscar Pulg +1936:

Byl španělským knězem a byl zavražděn během pronásledování v roce 1936. Odmítnul vyzradit zpověď františkánského kněze. Z tohoto důvodu byl zastřelen.

Svatý Jan Nepomucký +1393:

Dnes bych obzvláště rád připomněl svatého Jana Nepomuckého, který odmítnul prozradit zpověď Žofie, manželky českého krále Václava.

Nejprve se Žofie snažila nabádat krále ohledně jeho špatného chování. Příliš jedl a pil, měl nemorální nectnosti a byl krutý vůči svým poddaným.

Když ji svatý Jan požádal, aby přestala s nabádáním, zintenzívnila své každodenní modlitby a častěji přijímala svaté svátosti. Bylo to však právě kvůli častým zpovědím, proč začal být král podezřívavým. Požádal svatého Jana, aby mu prozradil zpověď jeho ženy. Svatý Jan však odmítnul. To nakonec vedlo k jeho popravě.

Před svou smrtí si byl vědom, že by měl brzy umřít kvůli zpovědnímu tajemství. Ve svém posledním kázání předznamenal strasti, které přinese husitská hereze českému království, a nabádal všechen lid, aby činil pokání a držel se katolické víry.

To musíme opakovat v naší situaci! Musíme činit pokání a držet se katolické víry. Dokonce i když musíme mnoho vytrpět. Víme, že pravda nikdy nezmizí!

Modleme se k svatému Janovi, aby chránil Českou republiku! Amen.

Překlad: D. Grof