„Nesmíme se bát říkat, že ti, kdo mlčí, zrazují věřící. Když člověk vidí, že věřící upadají do omylu, že se nechávají svést omylem, herezí, má povinnost křičet pravdu ze střech, hlásat nauku.“ – arcibiskup Lefebvre

"Když se společenství kněží, které bylo založeno, aby vzdorovalo revoluci, místo toho zdvořile modlí za vrchního revolucionáře bez jediného varovného slova, věřící zůstávají bez pastýřů, kteří mluví jasně."

https://rexcz.blogspot.com/2025/09/mlceni-bratrstva-co-se-stalo-s.html

Uplakaná Panna Maria stojící pod křížem na němž byl ukřižován její Syn.

Zhudebnění textu Stabat Mater bylo pro mnohé největší dílo Antonína Dvořáka.

Dílo bylo dopsáno začátkem listopadu 1877, tedy v době kdy skladatelova rodina prošla velmi těžkým obdobým, během necelých dvou let zemřely Dvořákovi tři děti a skladatelova rodina se náhle ocitla bez dětí.-- Tehdy vzniklo dílo Stabat Mater.

Jeden ze životopisců A. Dvořáka popisuje vznik díla takto:

Po pohřbu tříletého Otíka chodil Antonín zmateně po celé Praze, až ho jeho kroky přivedly do pražské katedrály. Ministranti tam právě připravovali obraz Panny Marie Bolestné, k blížícímu se svátku. A Antonín uviděl tu, která pod křížem oplakávala svého Syna, padl na kolena, ruce křečovitě sepjaty - nesnesitelný žal v něm zdvihá táhlý sten, z něhož se odvinula litanie, tóny lameuta, hudební plankt, ruce se chytají lavice a nahmatávají ležící zpěvník, a na čistý okraj počal zapisovat vnuknuté notové úryvky.

Tak prý začalo vznikat Dvořákovo oratorium Stabat Mater.

Celá skladba je rozdělena do deseti hudebních čísel. Nejrozsáhlejší je hned první část. - Tiše, vzhůru, v oktávách se klenou tóny fis, od nějž se po chvíli oddělují smyčce. Smyčce pak chromaticky sestupují zpět a tak se před se před hudebním zrakem pomalu, v sinalém osvětlení objevovala scenérie Golgoty a na ní obraz ukřižovaného. Bolestná hudba se rozkročuje do široké harmonie, objevují se motivy plné žalu, smutku, ale do toho se po chvíli začnou prolínat motivy uklidnění a naděje, jakoby naděje smutek na chvíli prosvítila a motiv naděje se v opakuje stále častěji a v tom se ozve sbor. Začne jednohlasně, nesměle, jakoby šeptem, jakoby se ani neodvážil vyslovit strnulou hrůzu okamžiku a tak spíše vyslovuje, než zpívá první slova:

Stála matka uplakaná,
pod křížem, jak bolest sama....

Celá první část pak pokračuje ve více formách, jednu chvíli moduluje do Fdur, aby se pak vrátila do hmoll.

Druhá část - sólový kvartet je přemítavou diskuzí čtyř hlasů odrážející lidský pohled na obraz první části.

Třetí číslo je obřadným smutečním pochodem.

Ve čtvrtém čísle prosba basového sóla:

"Dej ať patřím Kristu Bohu
den ze dne ať více mohu
hořet láskou být mu blíž."

kontrastuje s andělsky křišťálovým ženským sborem :

Maria do srdce mého
vtiskni rány Syna svého
jeho kříž kéž je i můj

Pátě číslo: On mé viny smýval svými...... v plynulém pohybu a jasných harmoniích, je jako slib radostného snášení utrpení za druhé.

Šesté číslo, které končí slovy: S tebou chci stát pod křížem, střídá sólový tenor s mužským sborem, je lidově prostým přístupem soucitu venkovských chasníků, kteří tato slova berou vážně.

V následujícím duetu sopránu s tenorem, se překládají a na sebe navazují drobné, ale vznosné oblouky v nekončícím sledu.

Barokní harmonií i orchestrací vykročí i deváté číslo. Zní vznešeně, ve shodě s textem : ...milosť buď mou záchranou.

V poslední tercině se objevuje připomínka prvního čísla, jen v jiné instrumentalizaci, znova se objevuje výjev Golgoty, nyní ale té, která se týká jednoho každého z nás. Převažují zde již motivy naděje a doufání, že: ...kéž Bůh přijme duši mou.

Naděje vítězí v závěrečném Amen. Slyšíme zde zpívat celé generace lidstva, je slyšet starou hudbu, barokní mistry, klasicismus i současnost Dvořáka. Ale slyšíme i tehdejší budoucnost, kdy toto Amen předjímá i strohá Amen Janáčkovská.

L. K.

https://youtu.be/BaKhp6voYdw?feature=shared

L. P. 2021 jsme si modlitbou pompejské novény vyprosili odvrácení povinného očkování experimentálními mRNA vakcínami.

Příští neděli, na sv. Václava, začíná už 4. růžencový protiútok, při němž budeme prosit o to nejdůležitější: spásu našich dětí, jejich věrnost Pánu Bohu a dobré vzdělání a vychování. Připojte se k modlitbám!

Jak se modlit Pompejskou novénu:
Pompejská novéna se modlí 54 dní (3x devítidenní novéna prosebná + 3x děkovná). Každý den se modlíme podle následujícího schématu:

Znamení kříže.

Řekneme: „Tento růženec se modlím na tvoji počest, Královno posvátného růžence“ a uvedeme úmysl: „za katolickou výchovu našich dětí.“

Na začátku novény daného dne se pomodlíme počáteční modlitby růžence (Věřím v Boha, Otče náš, 3x Zdrávas za Víru, Naději a Lásku, Sláva Otci).

Během dne se modlíme všech patnáct tajemství růžence. Není nutné modlit se je všechny najednou, lze si je například rozdělit tak, že ráno se pomodlíme radostná tajemství, v poledne bolestná a večer slavná.

Na zakončení každé části růžence se modlíme prosebnou nebo děkovnou modlitbu (viz níže).

Na konci dne se pomodlíme „Pod ochranu tvou“, a třikrát s důvěrou a vírou vyslovíme: „Královno posvátného růžence, oroduj za nás!“

Modlitba na závěr prosebné části pompejské novény (prvních 27 dní)
Vzpomeň si, milosrdná Panno Maria, Královno posvátného růžence z Pompejí, že nikdy jsme neslyšeli, že by byl opuštěn někdo z těch, kteří tě uctívají a skrze růženec tě prosí o pomoc. Matko věčného slova, nepohrdej mými slovy, ale milostivě mě vyslechni a vyslyš mou růžencovou modlitbu pro zalíbení, jaké nacházíš ve svém chrámu v Pompejích. Amen.

Modlitba na závěr prosebné části pompejské novény (posledních 27 dní)
Co ti mohu dát, Královno plná lásky? Svěřuji ti celý svůj život. Dokud mi síly stačí, budu šířit tvoji chválu, Panno posvátného růžence z Pompejí, protože jsem prosil o tvou pomoc a obdržel jsem Boží milost. Všude budu svědčit o milosrdenství, kterého se mi od tebe dostalo. Podle svých sil budu šířit růžencovou pobožnost a všem vyprávět o tvé dobrotě, kterou mi projevuješ, aby k tobě přišli i nehodní hříšníci, tak jako já. Kdyby celý svět věděl, jak dobrá jsi a jaké slitování máš s trpícími, všechna stvoření by utíkala k tobě. Amen.

28. září – 1. den. Začíná prosebná část pompejské novény.

Pro větší užitek rodičů budeme, dá-li Pán Bůh, vkládat každý den myšlenky z knihy Základní pravidla katolického vychování:

Poslušnost a svéhlavost

„Byť se náhledy rodičů u vychování dítek sebe více lišily, v tom jednom se přec všickni srovnávají, žádajíce si míti dítky poslušné. Ale důvody takové žádosti bývají rozličné.

Rodičové nevěřící a vlažní žádají si poslušnosti svých dítek z pýchy a hrdosti; rádi by totiž vládli všemu, co vůkol nich jest; libují si, když všecko k nim hledí a od jich pokynutí závisí; lichotí jim, mohou-li se svými zvedenými dcerami, poslušnými syny chlubiti.

Že takové smýšlení ani ctností není, ani k ctnosti nevede, samo sebou se rozumí; tací zbožňovatelé sebe samých vychovají tím buď hrdopyšné nezvedence, buď pokrytecké lichometníky.

Ale zbožní rodičové žádají od svých dítek poslušnosti ve jménu Božím a k plnění zákona jeho. Uznávají vždycky, že nejsou žádnými pány, nýbrž služebníky, byť i jiným přikazovati právo měli, činíce to pouze za příkazem Otce nebeského a jsouce mu za to ve všem a přísně zodpovědni; nežádají poslušnosti od svých dítek z lásky sobecké, nýbrž poslušnost sama jest jim účelem, jsouc nejenom Bohu milou ctností, nýbrž i cestou k dosažení ctností jiných. …

Odměna je pobudkou k dobrému, nikoli k pýše… Trest má být spravedlivý a vytrvalý, ne odpouštěný lehce…

Svaté evangelium praví, že Syn Boží „mluvil, jako moc maje“. Mají-li tedy příkazy vaše, milí rodičové, míti tu mocnou váhu, jako příkazy Páně, hleďtež, ať jsou především rozumné, nikoliv libovolné, tím pak méně kruté a nespravedlivé. Co pak si mají mysliti ubohé dítky, když jim matka dnes za dobrého rozmaru všecko dovolí a dá, zejtra pak rozmrzelá jsouc, všecko zakáže a odepře? Když se dnes trestá, co včera k smíchu bylo? Důslednost!…

Dále buď každý příkaz krátký a stručný, beze všeho odůvodnění, a to tím více, čím menší jsou ti, jimž se dává. Táže-li se kdo: „Proč?“ řekne se mu zkrátka: „Abys poslouchal“...

Buďte konečně, rodičové, svorni ve všem, co se v domě nařizuje. Nic neškodí více i vážnosti i poslušnosti, nežli dvojaká vláda domácí. Neshodujete-li se, rodičové, v něčem, domluvte se soukromí, jak se k dětem
— k čeládce zachováte; před dětmi mějte vůli jedinou.

Rodičové žádají poslušnosti od svých dítek ve jménu Božím… Máte být od dítek svých považováni a ctěni co náměstci Boží! Nuže tedy, Bůh jest hlavně svatý... Ježíši, buď mi vzorem, abych mírností vzdělával, ne hněvem bořil…“

Přednáška rozebírá Promluvu Svatého otce k zástupcům jiných "církví" a "církevních společenství" a jiných náboženství, přednesenou Lvem XIV. v Klementinském sále dne 19. května 2025. Biskup Stobnicki cituje vybrané pasáže tohoto proslovu a objasňuje jejich nebezpečí pro integrální katolickou víru. Univerzální bratrství, mezináboženský dialog, synodalita a ekumenismus – to jsou klíčové pojmy s nimiž Lev XIV. operuje, a k nimž se biskup kriticky vyjadřuje.

https://youtu.be/unO2NZV5pGc

Samozřejmě existují duše, které se pousmějí už při samotné zmínce o tom, že se Matka Boží v moderní době zjevila. Řeknou, že takové pověry mizí spolu s rolníky, pro které snad byly dobré. Ale katolíci vědí především to, že naše víra nás pozvedá k jedinečnému vztahu s nebem, učí nás říkat Bohu „Otče náš“, jak to žádné jiné náboženství neučí (Gal 4, 6; Řím 8, 15) – a stejně tak přivádí nebe důvěrně na zem, zvláště naši Nebeskou Matku, která se zjevovala ve všech stoletích, aby přivedla duše ke svému Synu, zvláště v nebezpečných dobách, jako jsou ty naše. A za druhé, katolíci vědí, že navzdory prudkému a trvajícímu odporu byly zjevení a tajemství z La Saletty plně schváleny příslušnými církevními autoritami, takže nám nic nehrozí, budeme-li je brát vážně. Naopak, nebezpečí spočívá v tom, že je budeme zlehčovat nebo popírat.

Ve skutečnosti bylo poselství z La Saletty připomenutím Zjevení uprostřed minulého století, kdy byli zvláště duchovní v nebezpečí, že podlehnou svodům moderního „pokroku“ či liberalismu, který tehdy skutečně nabíral na síle. Prudký odpor – tehdy i dnes – přicházel (a přichází) od liberálních duchovních, kteří dávají přednost tomu být „moderní“ ve vztahu ke světu, spíše než věrní Bohu, od něhož se tento svět odvracel a stále odvrací. Jak řekl arcibiskup Lefebvre, boj Církve v 19. a 20. století je v podstatě tentýž.

Proto je tak důležité, aby čtenáři z tajemství La Saletty přijali myšlení nebe pro dnešní dobu. V tuto chvíli zůstává pro dobro našich duší mnoho z tajemství nadále záhadné, přesto se mnohé vyjasňuje – například ono proslulé tvrzení, že Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista (odst. 4).

https://rexcz.blogspot.com/2025/11/dopis-rektora-seminare-rim-ztrati-viru.html

Katolická víra je naprosto nutná ke spáse. Takže i kdyby člověk činil tisíce dobrých skutků, bez pravé víry do nebe nepřijde. Ale někdo řekne: A co ti ubozí lidé, kteří o Ježíši Kristu nikdy neslyšeli, byli spravedliví a svých hříchů litovali - to budou odsouzeni?

(Nedělní kázání obsahující katolickou nauku o spáse, dnes tak hojně popíranou).

S novým církevním rokem došlo k znovuzprovoznění stránek www.ikatolici.cz. Deo gratias!

Kázání J. Ex. Michała Stobnického při Mši sv. v Praze na první adventní neděli l. P. 2025

http://ikatolici.cz/budme-pripraveni-na-soudny-den/

Adventní poselství MCSPX

Pochválen buď Pán Ježíš a Panna Maria.

S příchodem svatého adventního období my, Mariánský sbor svatého Pia X. (MCSPX), pozvedáme svá srdce k Bohu v modlitbě, pokání a neochvějné naději. Advent je slavnostní připomínkou toho, že svět kdysi prodléval v temnotě a čekal na vycházející Slunce Spravedlnosti. Dnes opět stejná temnota pokrývá svět – zmatek, falešné nauky, modernistické klamy a tragické opuštění katolické Pravdy. Avšak Světlo Kristovo, neměnné a věčné, nikdy neopouští věřící, kteří se k Němu upínají...

Pokračování:
https://ikatolici.cz/adventni-poselstvi-mcspx

Summorum Pontificum je defektní dokument.

Iluze obnovy: Proč Summorum Pontificum nemůže nahradit trvalou autoritu Quo Primum Tempore

https://ikatolici.cz/iluze-obnovy-proc-summorum-pontificum-nemuze-nahradit-trvalou-autoritu-quo-primum-tempore

Dobrá zpráva.

https://ikatolici.cz/p-chazal-v-cechach-a-na-morave/

P. Chazal: Prožíváme nejhorší období Církve, ale Neposkvrněné Srdce zvítězí. Sjednocujme své radosti a strasti s Kristovými.

Kázání P. Françoise Chazala na II. neděli adventní l. P. 2025 v Čechách a na Moravě

https://ikatolici.cz/p-chazal-prozivame-nejhorsi-obdobi-cirkve-ale-neposkvrnene-srdce-zvitezi-sjednocujme-sve-radosti-a-strasti-s-kristovymi/

Kázání, které ďábel nechce, abyste četli. Za uplynulá staletí přivedlo k obrácení mnoho velkých hříšníků.

https://ikatolici.cz/sv-leonard-o-malem-poctu-tech-kteri-budou-spaseni/

„Vaticanum secundum mělo svůj revoluční dopad, protože od určité doby byla katolická hierarchie infiltrována a postupně převzata – metodami typickými pro zednářství – takzvanou pátou kolonou, která má zničit Církev zevnitř a podvodně si uzurpovat moc. V této podvratné činnosti zednářů lze spatřovat ďábelský úmysl Nepřítele.
Existuje však hlubší, jednodušší a zároveň závažnější důvod vysvětlující krizi, která postihla Církev: ztráta Víry, Naděje a Lásky ze strany duchovenstva, zejména biskupů a koncilních papežů. Skála víry se postupně proměnila v bažinu omylů, protože objektivní Boží pravda, Boží Zjevení vyjádřené v dogmatech víry, byla nahrazena osobní zkušeností, činíc antropocentrickým to, co mělo být teocentrické a christocentrické. Bez poznání a uznání Boha v Jeho pravdě – takového, jaký je a jak se nám zjevil – ho nelze milovat; ti, kdo upadnou do tohoto ďábelského podvodu, nakonec milují a upřednostňují svou vlastní představu o Bohu a ztrácejí veškerou nadpřirozenou inspiraci.“

+ Carlo Maria Viganò

Slavíce dnes oktáv Neposkvrněného početí Panny Marie, zveřejňujeme ještě výňatky z kázání biskupa Carla Marii Viganò k tomuto svátku z 8. prosince 2025.

Jsi Spoluvykupitelkou

„Tento požehnaný den, zasvěcený svátku Neposkvrněného početí Panny Marie, nám dává příležitost veřejně a slavnostně odčinit Panně Marii nenávistný vatikánský dokument – doktrinální nótu „Mater Populi Fidelis“ , který se odvážil tvrdit, že je „vždy nevhodné“ připisovat titul Prostřednice a Spoluvykupitelky té, kterou Otec vyvolil za svou Dceru, Syn za svou Matku a Duch Svatý za svou Nevěstu.

Ten prokletý had, jehož hlavu ona rozdrtí, stále ohrožuje její panenskou patu a chrlí stejný smrtelný jed, jaký dříve chrlili heretici všech dob. Jako důkaz této bezprecedentní urážky Nejsvětější Matky stačí pohoršení, které zažívají prostí věřící, kteří ji uctívají jako Bolestnou Spoluvykupitelku a Prostřednici všech milostí.

Při oslavě slávy Panny Marie a Královny nemůžeme přehlédnout, že její neposkvrněné početí bylo nezbytným předpokladem a přípravou nejen pro vtělení Věčného Slova Otce, ale také pro posvěcení Matky Vtěleného Slova – čisté, svaté a neposkvrněné Oběti – skrze velmi zvláštní milost sjednocení se svým Synem v oběti pro Otce. Kdo jiný než ona, uchráněná od jakékoli skvrny hříchu, by byl hoden takového privilegia? Kdo jiný než ona by měl právo obětovat své mystické spolutrpění s dokonalou Obětí našeho Pána? A jak by se mohla v největší lásce podobat svému Božskému Synu jinak, než tím, že dovolí, aby její Srdce probodly ostré meče, které z ní činí „Mater Dolorosa” [Matkou Bolestnou] a „Regina Crucis“ [Královnou Kříže]? […]

Neposkvrněná Panna — ta, která nikdy nemusela činit pokání za hříchy, od nichž byla zázračně osvobozena — stává se Obětí spolu s Boží Obětí, překračuje jediný práh, který vede do Nebe, a z této Věčné Slávy se svým Synem pokračuje jako Matka a Přímluvkyně ve vylévání proudů milosti, které jí Prozřetelnost svěřila jako Boží Pokladnici.

Žijeme v době velkých otřesů. Nejsvětější Panna nás utěšuje. „Nakonec moje Neposkvrněné Srdce zvítězí“. V nevyhnutelnosti tohoto konečného triumfu, drazí bratři a sestry, je obsažena také nevyhnutelnost kříže, nezbytné cesty každého pravého „sequela Christi“ [následovníka Krista]. Tato „Regina Crucis“ nám říká: „nakonec“. Je to triumf na konci výstupu na Kalvárii, protože právě z tohoto trůnu mysticky zvítězila, sjednotila se se svým Synem v Jeho oběti Otci. Královna Kříže triumfuje se svým božským Synem. Z trůnu kříže vládne jako prostřednice všech milostí, které jí svěřuje Boží všemohoucnost, aby je mohla udělovat.

Svěřme jí Petrův člun, aby jej mohla řídit a doprovázet v „passio Ecclesiæ” [v utrpení Církve], tak jako doprovázela svého Božského Syna, Hlavu mystického těla, v jeho bolestném utrpení, k triumfu Věčných Velikonoc. Svěřme se Neposkvrněné Panně slovy středověké sekvence „O mira claritas“:

«Tuti sumus te tutante,
Virgo potestatis tantæ,
Dei ligans omnipotentiam».

Ať se tak stane.