Týdenní rozjímání: Neděle první po Sv. Duchu

Úvod k rozjímání >

SVÁTEK NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE.

Mat. XXVIII, 18–20.

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ (v. 19.)

Stvořeni k obrazu a podobenství Boha, pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, jsme povoláni žíti věcně ve společnosti všech tří božských osob Nejsvětější Trojice a bráti podíl na jejich blaženosti a slávě.

Kéž bychom nikdy nezapomínali na vznešenost a důstojnost tohoto našeho určení.

Předsevzetí: Započnu každou práci ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Modlitba: Ó, Otče nebeský, jenž jsi mne stvořil, zasvěcuji Ti svůj rozum i všechny své myšlenky. Ó, Synu Boží, jenž jsi mne vykoupil, zasvěcuji Ti svou paměť i všechna svá slova. Ó, Duše Svatý, jenž jsi mne posvětil, zasvěcuji Ti svou vůli i všechny své skutky.

NEDĚLE PRVNÍ PO SV. DUCHU.

Luk. VI, 36–42.

„Buďte milosrdní, jakož i Otec váš milosrdný jest.“ (v. 36.)

Protože jsme stvořeni k obrazu Božímu, spočívá naše dokonalost, naše blaženost a naše sláva v tom, že se snažíme státi se podobnými svému vzoru.

Nuže, hlavním rysem božství je milosrdenství; ono předpokládá velikost, která odpouští a zapomíná křivdu, poněvadž je povznesena nad každou urážku.

Proto, chceme-li býti podobni Bohu, snažme se především býti milosrdnými.

Předsevzetí: Budu hleděti povznášeti se nad urážky mi učiněné, tak jako slunce se povznáší nad mraky.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který s kříže hlásals odpuštění i katanům svým, posiluj mne, abych i já dovedl odpouštěti a spláceti křivdy dobrodiním.

PONDĚLÍ.

„Nesuďte a nebudete souzeni.“ (v. 37.)

Souditi je právo vladařské. Přísluší pouze panovníku a těm, kteří k tomu byli od něho zplnomocněni. Ale jsou odpovědni před Bohem.

Neberme na sebe lehkovážně tuto těžkou odpovědnost. Kdo k tomu není svým povoláním určen, tomu se také nedostává potřebné milosti, aby mohl dobře souditi.

Je-li to však pravda ohledně skutků a slov zevnějších, tím více to platí, jedná-li se o myšlenky a úmysly! Nitro lidské je nám uzavřeno: tam proniká pouze oko vševědoucí.

Člověk nemůže jinak posuzovati člověka, než podle zevnějšku, dle toho, co vidí: a nic není tak klamné jako zevnější zdání.

Proto: nesuďme.

Předsevzetí: Budu šetrně přehlížeti slabosti bližního.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, ať se nikdy neodvažuji odsuzovati svých bližních, abych jednou nebyl tím přísněji souzen od Tebe.

ÚTERÝ.

„Dávejte a bude vám dáno.“ (v. 38.)

Je to zvláštní rada k obohacení se: Dávejte – a přece nic není pravdivějšího.

Dávejte Bohu: jeho důstojnost mu káže dávati zas vám, a dávati jako Bůh.

Když chudák obdaruje bohatého, ten – třeba, že jen málo obdržel – je povinen dáti podle svého stavu a bohatství. Dávejme Bohu: On nás také obdaří nejen podle toho, co jsme darovali, ale i podle své vznešenosti – takže každý jeho dar má pečeť nekonečnosti a věčnosti.

Ale copak vlastně můžeme dávati Bohu? Vždyť On nic nepotřebuje.

Pravda. Ale dává se zde na zemi zastupovati chudáky. Cokoli dáváme jednomu z jeho nejmenších, oceňuje tak, jako bychom dali Jemu samému.

Předsevzetí: Budu rád dávati almužnu z lásky k Bohu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi té milosti, abych v každém trpícím spolubratru viděl tebe a pomáhal mu tak rád a ochotně, jako Tobě samému.

STŘEDA.

„Kterou měrou měříte, tou bude vám odměřeno.“ (v. 38.)

Proto dejme se cele Bohu a Bůh se dá cele nám.

Dejme Bohu všechen svůj čas a On nám dá svou věčnost. Dejme Bohu celou svou bytost, všechen svůj rozum, všechnu svou svobodu, všechnu svou sílu – a Bůh nám za to dá svou bytost nekonečnou, svou, radost nekonečnou, svou moc nekonečnou. Zasvěťme se službě bližních podporujíce je v potřebách nejen tělesných, nýbrž hlavně v potřebách duchovních.

Snažme se osvítiti jejich rozum zbavujíce ho předsudků a bludných názorů, hleďme však také očišťovati jejich srdce povzbuzováním k lítosti nad dosavadním poblouzením.

Bůh za to rozmnoží v nás světlo moudrosti a roznítí horlivost naší lásky.

Předsevzetí: Budu hleděti prokazovati skutky svou lásku k bližnímu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který jsi se obětoval za mne, dej, ať i já se snažím býti obětavým vůči svým trpícím bližním, zvláště jedná-li se o spásu jejich duší.

SVÁTEK BOŽÍHO TĚLA.

Jan VI, 56–59.

„Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj.“ (v. 56.)

Tělo a krev Pána Ježíše jsou neodlučitelny od Jeho božství.

Je tedy toto tělo pokrmem božským a tato krev nápojem božským.

Proto se tento pokrm a nápoj nepřeměňuje v naši bytost, aby žily naším životem, nýbrž naopak ony nás přeměňují v sebe, aby nám umožnily žíti božským životem Pána Ježíše.

Předsevzetí: Chci častěji a co nejzbožněji přistupovati k stolu Páně, aby se mi tím více dařilo žíti životem Pána Ježíše.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, protože jsi moudrost sama, budiž životem mého rozumu, a protože jsi svatost sama, budiž i životem mé vůle.

PÁTEK.

„Kdo ji mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (v. 57.)

Jako duše je v těle, které udržuje a zachovává, tak po svatém přijímání Pán Ježíš je v nás, zachovává nás, oživuje nás, oduševňuje nás, uděluje nám podíl na svém božství – ale při tom neničí nebo nemění v nás to, co jsme, co máme a co můžeme ze své přirozenosti.

Jako tělo je jaksi nástrojem duše, tak i my stáváme se po svatém přijímání jaksi nástrojem Pána Ježíše, ovšem nástrojem požívajícím plné volnosti a svobody.

Předsevzetí: Nechám se vždycky vésti Pánem Ježíšem.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši v nejsvětější Svatosti, zůstávej ve mně a se mnou, abych žil z Tebe a v Tobě.

SOBOTA.

„Jako mne poslal živý Otec a já živ jsem pro Otce, tak i ten, kdo jí mne, živ bude pro mne.“ (v. 58.)

Pán Ježíš, jednorozený Syn Boží, žije životem svého Otce, životem božským. Jako člověk žije životem lidským, ale také životem božským, který přijímá od svého Otce a který sděluje také své lidské přirozenosti.

My pak svatým přijímáním živeni jsouce tělem, krví, duší i božstvím Pána Ježíše žijeme Jeho životem božským i lidským.

Předsevzetí: Chci život svůj přizpůsobiti životu Pána Ježíše.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej mi žíti Tvým životem, abych smýšlel jako Ty, abych chtěl co Ty, abych jednal a trpěl vždy jako Ty.