Týdenní rozjímání: Neděle šestnáctá po Sv. Duchu

NEDĚLE ŠESTNÁCTÁ PO SV. DUCHU.

Luk. XIV, 1–11.

„Když Ježíš vešel v sobotu do domu jednoho z náčelníků farizejských, aby tam poobědval, oni ho pozorovali.“ (v. 1.)

Pán Ježíš nemůže učiniti ani kroku, aby při tom nebyl pozorován, posuzován a kritisován, a my bychom chtěli uniknouti lidské zlobě?

Kdybychom byli ode všech chváleni, nebyli bychom učedníky Pána Ježíše.

Všeobecná přízeň by předpokládala v našich řečech všeobecné lichocení, a v našem chování všestranné ústupky všem názorům a všem vášním.

Ale tím bychom nezískali vážnosti lidí čestných a rozšafných.

Není možno líbiti se všem.

Předsevzetí: Budu hleděti povznésti se nad lidské posuzování.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nauč mne, prosím pokorně, tak pohrdati lidským kritisováním jako jsi jim pohrdal sám.

PONDĚLÍ.

„A hle, jeden člověk vodnatelný byl před ním.“ (v. 2)

Otok znázorňuje nadutost, pýchu. Učenost, není-li mírněna pokorou, nadýmá ducha i srdce.

Ten vodnatelný – a v důsledku toho i oteklý – je tedy živým symbolem těch fariseů, kteří pozorovali i Pána Ježíše, zda by jej mohli přistihnouti při nějakém poklesku, aby tak potěšili tu svou lichou učenost a klamnou ctnost.

Již tolikrát byli ve svých podobných snahách zahanbeni – a budou také tentokrát.

Předsevzetí: Nebudu se nikdy přeceňovati.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, hle, před Tebou jsem se svou marnivostí a se svým nadýmáním se. Smiluj se nade mnou a uzdrav mne.

ÚTERÝ.

„Smí-li se v sobotu uzdravovati?“ (v. 3.)

Pán Ježíš nepotřebuje ani poučení fariseů o tom, co je dovoleno, ani jejich svolení k uzdravení nemocného: je tedy v té otázce pouze ironie.

Ten, jenž jediným slovem uzdravuje nemocné, ten zná zákon jako nikdo jiný.

Zákon zakazuje práce služebné, ale zázrak je dílo Boží.

Než Pán Ježíš se ptá jen proto, aby se trochu vysmál fariseům a jejich domýšlivosti.

Předsevzetí: Budu hleděti zahanbiti pýchu a nedbati její zloby.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nauč mne, prosím, pohrdati lichou vědou a zlou vůlí tvých nepřátel.

STŘEDA.

„Ale oni mlčeli.“ (v. 4.)

Než by uznali pravdu ti falešní učitelé, raději mlčí.

A to je vlastností všech sofistů a politiků, že některé otázky nechávají nerozřešeny, aby si zajistili záminku, pod níž by mohli nevinného překvapiti a třeba i odsouditi.

Proto je dobře pohrdati mlčením takových lidí stejně jako jejich řečí.

Předsevzetí: Nebudu nikdy přikládati váhy mlčení závistníků.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, kterýs všude se setkával s úklady svých nepřátel, dej, abych nedbaje překážek v cestu se mi stavících hleděl prováděti své dobré úmysly.

ČTVRTEK.

„I ujav ho Ježíš, uzdravil jej a propustil.“ (v. 4.)

Konejme dobro za všech okolností (buď jak buď). Snad nám budou upírati svobodu k mluvení a jednání pro slávu Boží.

Než my jsme k tomu dostali poslání nebo zplnomocnění od svých představených: a proto jen s odvahou a bez obavy mluvme, jednejme.

Je to naše právo: mluviti a pak jednati.

Zrovna jako Pán Ježíš: ten nejprve svými slovy – pouhou otázkou – přivádí k mlčení své nepřátele, a teprve jejich porážku dokončuje svým skutkem.

Předsevzetí: Budu hleděti zavříti ústa bezbožnosti spíše skutkem než slovy.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mně milostivě, abych dle Tvého vznešeného příkladu dovedl nepřátele dobra ve zmatek uváděti slovy víry a skutky lásky.

PÁTEK.

„A nemohli mu na to odpověděti.“ (v. 6.)

A co také odpovídati? Když Ježíš mluví, jediné Jeho slovo stačí, aby ve zmatek uvedlo všechnu moudrost chytráků a taškářů.

A když jedná, Jeho skutky zjevují proroka, vyslance Božího, Boha.

Nuže, vzdejte se, vy pyšní duchové, uznejte svého Pána: to by byla ta nejvhodnější odpověď, kterou byste mohli a měli dáti.

Ale to ne. Pýcha, i když je zahanbena a zmatena, přec se nikdy nepodrobí a nepoddá.

Předsevzetí: Budu ze lži usvědčovati nepřátele sv. evangelia.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, naplněn radostí nad Tvým vítězstvím prosím pokorně o tu milost, abych i já mohl vítěziti nad moderními farisei v boji za Tvou čest a slávu.

SOBOTA.

„Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (v. 11.)

I v očích lidí je pokora nejistějším prostředkem k získání vážnosti a k umlčení nenávisti.

I před lidmi pýcha končívá zahanbením.

Ostatně co záleží na vážnosti nebo pohrdání lidí: jsou tak slepí a nespravedliví!

Zásluha je oslňuje: nedopřávají však toho, co nazývají poctami, nikomu než těm, jichž podlézavost nevzbuzuje u nich obav.

Ale v podstatě a v pravdě svět, třeba že je slepý a nespravedlivý, váží si těch, jimiž se zdá pohrdati, a pohrdá těmi, jež se zdá míti v úctě.

Předsevzetí: Budu hledati ústraní a poslední místa.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vím dobře, že budu míti mír s lidmi jen, spokojím-li se s jejich nevšímavostí. Proto prosím pokorně, uděl mi té milosti, abych dovedl doopravdy nedbati světa a jeho úsudků.