Týdenní rozjímání: Neděle šestá po Velikonoci

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE ŠESTÁ PO VELIKONOCI.

Jan XV, 26–27; XVI, 1–4.

„Když pak přijde Utěšitel, kterého já pošlu vám od Otce, Duch pravdy…“ (v. 26.)

Odkud pochází ta rozumová nebo mravní převaha křesťana zcela prostého nad pohanem učeným a počestným? Odkud to pochází, že u křesťanů dítě dvanáctileté zná o Bohu, o člověku a o poměru mezi Bohem a člověkem více a důkladněji, než hluboký a věhlasný mudřec pohanského Řecka?

Odkud to, že ctnost tak vzácná mezi pohany, je tak běžná mezi křesťany?

To je tím, že křesťan při křtu svatém obdržel Ducha Svatého, Ducha pravdy a svatosti.

Ó, snažme se pochopiti tuto důstojnost, a nenechávejme se ovládati duchem světa.

Předsevzetí: Budu vždy poslušen vnuknutí a osvícení Ducha Svatého.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posílej mi stále Ducha Svatého, aby mne chránil před duchem bludu a nepravosti, který ovládá svět.

PONDĚLÍ.

„Ten bude svědčiti o mně.“ (v. 26.)

Ani smysly ani pouhý rozum nestačí k poznání Pána Ježíše.

Tak zákoníci a fariseové viděli Jej na vlastní oči, slyšeli Jej na vlastní uši, rozmlouvali s Ním dosti často, znali a chápali proroctví – a přec nepoznali v Ježíši Kristu Mesiáše, Spasitele, Syna Božího.

Neměli nadpřirozeného světla. Duch Svatý jim nesvědčil. Proto chceme-li obrátiti na př. nevěrce, musíme vzíti útočiště k evangeliu a k Církvi: v evangeliu i v Církvi mluví k nám Duch Svatý.

A nezapomínejme při tom, že víra je dar, za který je nutno prositi zvláště Ducha Svatého, Ducha světla a pravdy.

Předsevzetí: Chci-li žíti jako Pán Ježíš, musím žíti Duchem Svatým.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi, abych milostí Ducha Svatého dovedl svůj život upraviti podle Tvého vznešeného příkladu.

ÚTERÝ.

„Avšak i vy budete svědčiti, neboť jste se mnou od začátku.“ (v. 27.)

Jaká čest pro chudé neznámé rybáře, že byli povoláni vydávati svědectví Pánu Ježíši!

Jistě ten, jenž má již svědectví Ducha Svatého, nepotřebuje svědectví několika mužů bez vlivu a bez známostí.

A tak všechen prospěch z toho svědectví budou míti jen oni: jména těchto rybářů budou oblíbenějšími a slavnějšími než jména různých Alexandrů a Platonů.

Ta oslava, kterou budou Pánu Ježíši získávati svým slovem a svou krví, ta bude padati zpět na ně a obklopí jejich památku slávou nesmrtelnou.

Předsevzetí: Chci ve všem pamatovati na oslavu Boží.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych i já, který jsem s Tebou od počátku – od svého křtu – nejen svým slovem, nýbrž hlavně svým životem vydával svědectví o tom, jak mocně působí Tvá milost v duši vnímavé.

STŘEDA.

„Toto mluvil jsem vám, abyste se nepohoršili.“ (XVI, v. 1.)

Proč se divíte útrapám, jež tíží Církev? Proč se pohoršujete nad pronásledováním spravedlivých? Což Pán Ježíš nebyl terčem všeho záští a vší zuřivosti?

Je nějaký druh utrpení nebo potupy, které byl ušetřen?

Vy říkáte: Bůh opouští Církev, Bůh vydává své věrné na milost bezbožníkům.

Ale nezapomínejte, že stejně opustil i svého milovaného Syna a že Jej vydal na milost zrádcům a soudcům nešlechetným nebo zbabělým, chátře a pochopům. Nezapomínejte, že ta zkouška trvala jen několik hodin, jen kolik bylo třeba, aby v plném jasu zazářila ta hrdinná poslušnost Syna Božího, ale že za to Jeho triumf a Jeho sláva bude trvati po celou věčnost.

Předsevzetí: Chci veškeré utrpení přijímati jako bezpečnou známku předurčení.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych si uvědomil, že cesta kříže jako pro Tebe, jako pro Tvou Církev a pro Tvé vyvolence, tak i pro mne je nejjistější cestou k věčné spáse.

ČTVRTEK.

„Přichází hodina, že každý, kdo vás zabije, bude se domnívati, že by tím Bohu sloužil.“ (v. 2.)

Zdaž se to nestává i za našich dnů, že nepřátelé Boha a náboženství, lidé bez víry a bez mravů veřejně prohlašují, že je třeba pronásledovati nebo dokonce vyhladiti kněze, řeholníky a jedním slovem vše křesťanské – a to jménem zákona a spravedlnosti a mravnosti, nebo zas pro blaho lidu, nebo dokonce v zájmu náboženství a pro čest Boží.

Tak to bylo také ve jménu zákona a k oslavě Boží a pro blaho lidu, že byl Pán Ježíš odsouzen k smrti a že jako rouhač, svůdce a buřič byl přibit na kříž.

Předsevzetí: Budu trpělivě snášeti drobné zkoušky a kříže, abych byl připraven k velkým zápasům.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi, pokorně prosím, odvahu mučedníků, které leckdy i za našich dob může býti třeba.

PÁTEK.

„A to vám učiní, poněvadž nepoznali Otce ani mne.“ (v. 3.)

Ne, Pane náš, neznají Tě; nevědí, že jsi Král a Pán všehomíra, a že v důsledku toho nemohou uniknouti Tvé spravedlnosti.

Neznají Tvého Otce ani Tebe: odmítají uznati v Tobě Syna Božího vtěleného jen k spáse světa; nechápou, že zavrhujíce Tebe, ničí sebe pro celou věčnost.

Zůstávají zatvrzelí ve svém bludu, odmítají Tvé vyslance, neslyší hlasu Tvé Církve… nechtějí poznati pravdu.

Předsevzetí: Budu se snažiti konati dobro, i když mne bude čekati jen zneuznání a nevděk.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, až se budu trápiti nad tím, že má dobrá vůle je zneuznávána, připomeň mi, prosím, jak i Tvá láska a dobrota Otce Tvého je zneuznávána.

SOBOTA.

„Ale tyto věci mluvil jsem vám, abyste, když přijde hodina jejich, rozpomenuli se, že jsem je vám pověděl.“ (v. 4.)

Pronásledování nás poučuje o dvou věcech: o naší slabosti i o naší síle.

O naší slabosti – spoléháme-li pouze na sebe. Tu stačí často několik zvrhlíků, aby nahnali strachu a k mlčení přivedli celý zástup lidí šlechetných a učinili je tak bezmocnými.

O naší síle – spoléháme-li se na Boha: s jeho milostí i slabé ženy a útlé dítky pohrdaly zuřivostí chátry a mocí césarů a získaly palmu mučednickou.

Pan Ježíš splnil tak na nich svůj slib, neboť On neklame svých věrných jako svět, který slibuje rozkoše a požitky a zatím na konec dává jen hanbu a výčitky svědomí.

Předsevzetí: V utrpení budu si vždy vzpomínati na věčnou odměnu těch, kdo vytrvají Bohu věrni.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mne svou milostí, abych ochotně nesl svůj kříž a Tebe následoval.