Týdenní rozjímání: Neděle osmá po Sv. Duchu
Úvod k rozjímání >
NEDĚLE OSMÁ PO SV. DUCHU.
„Byl jeden člověk bohatý, který měl správce.“ (v. 1.)
Ten bohatý člověk představuje Boha, a já jsem jeho správcem.
Od Boha jsem obdržel duši, tělo, krátce vše, co mám a čím jsem – obdržel jsem vše, abych to uplatňoval.
A jednoho dne budu musiti skládati účty ze své správy svému svrchovanému Pánu.
Předsevzetí: Budu se snažiti vše, co konám, obětovati k slávě Boží.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, skládám v Tvé božské srdce všecky své myšlenky, řeči i skutky a prosím pokorně, abys to vše za mne obětoval nebeskému Otci.
PONDĚLÍ.
„A ten správce byl udán u pána, jakoby rozplýtvával jeho majetek.“ (v. 1.)
Rozplýtval jsem statky, které mi Bůh svěřil. Kdo sečte všechny ty ztráty, zaviněné jediným hříchem?
Jediným hříchem těžkým ztratil jsem Boha a nebe. Jediným hříchem všedním, i tím nejlehčím, ztratil jsem stupeň milosti, jemuž měl odpovídati stupeň slávy v životě věčném.
Předsevzetí: Budu konati vše dobře – z lásky k Bohu,
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych nezapomínal, že svou nedbalostí a svým sobectvím připravuji Tě o slávu, kterou máš právo žádati z každého mého skutku.
ÚTERÝ.
„Vydej počet ze správy své.“ (v. 2.)
Můj Bože, jak Ti mohu vydávati počet ze své správy? Co jsem vykonal pro Tvou slávu? Co jsem vykonal pro svou spásu?
Pouze na sebe mysle a jen sebe miluje nepochopil jsem ani svých vlastních pravých zájmů, anebo – pochopil-li jsem je – nejednal jsem dle toho.
Předsevzetí: Budu každého večera zpytovati své svědomí.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mne, abych plnil věrně předsevzetí, jež nyní konám: skládati Tobě i sám sobě každého dne účty ze své věrnosti ve Tvé svaté službě.
STŘEDA.
„Již nebudeš moci vládnouti.“ (v. 2.)
Proč dopouští Bůh, abychom byli nuceni opustiti jisté místo, kde bychom Mu byli mohli ještě sloužiti a zachraňovati duše?
To asi proto, že jsme buď nedbalostí svou nevyužili svého postavení, nebo že jsme svou marnivostí hledali jen své vlastní uspokojení.
Proto nám Bůh odnímá svou důvěru a péči o jeho zájmy: „Již nebudeš moci vládnouti.“
Předsevzetí: Jedná-li se o službu Boží, nesmím mařiti žádného okamžiku a žádné příležitosti.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nezbavuj mne docela veškeré činnosti pro mou neschopnost, ale dopřej mi milostivě, abych ještě aspoň dost málo mohl vykonati k Tvé oslavě.
ČTVRTEK.
„Synové tohoto světa jsou opatrnější… než synové světla.“ (v. 8.)
Synové světa se sjednocují, aby klamali a ničili; synové světla se od sebe oddělují a navzájem se potírají. Synové světa překážejí synům světla všemi možnými prostředky, synové světla ponechávají synům světa plnou volnost, aby šířili blud a pohoršení.
Předsevzetí: Musím se snažiti, abych aspoň tolik pracoval pro dobro a pro Církev svatou, kolik péče vynakládají lidé špatní pro zkázu duší.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl milostivě svým služebníkům hodně opatrnosti, aby nedůvěřovali Tvým nepřátelům, a hodně odvahy, aby je účinně potírali.
PÁTEK.
„Učiňte si přátele z mamony nepravosti.“ (v. 9.)
Dobra tohoto světa mají cenu jen tehdy, je-li jich používáno k oslavě Boží a ke spáse duší.
Zdraví, síla, schopnosti, ctnost, milost, všechny tyto dary Boží mají přispívati k dobru lidstva.
A toto dobro spočívá ve spojení s Bohem poznáním a láskou.
A právě v tom poznávání Boha a v lásce k Němu spočívá sláva Boží, ta jediná oslava, kterou mohou lidé Bohu vzdávati.
Předsevzetí: Na sklonku každého dne, v němž jsem nijak neposloužil bližnímu, vzdychnu si s pohanským Titem: Zas jsem ztratil den.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej mi pochopiti, že nebe je údělem těch, kdo se dovedou obětovati pro blaho svých bližních, a peklo že čeká na ty sobce, kteří – podobni necitelnému boháči z evangelia – myslí vždy jen na sebe.
SOBOTA.
„Kdo jest věrný ve věcech nejmenších, jest věrný i ve věcech velikých.“ (v. 10.)
Dle těchto slov je tedy snadno státi se svatým: stačí konati svatě jen věci nepatrné, při nichž se nemůžeme vymlouvati na svou slabost.
Nemůžeme tráviti celé dny na modlitbách, ale můžeme se modlit i s usebraností čtvrt hodinky.
Nemůžeme žíti tak přísně jako sv. Antonín, ale můžeme se zříci nějakého dovoleného požitku nebo zbytečné řeči.
Nemůžeme jako sv. František Xaverský tráviti léta mezi pohany v zámoří, ale můžeme nějaké laskavé slovo pronésti k zarmoucenému, k chuďasu, k nemocnému.
Těmito nepatrnými, snadnými, ale často opakovanými skutky staneme se ponenáhlu schopnými skutků hrdinských.
Předsevzetí: Chci každého dne vykonati aspoň malé sebezapření.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, utvrď mne v přesvědčení, že nic není nepatrné v Tvé službě, že nic není nepatrné, když Ty si to přeješ.