Týdenní rozjímání: Neděle devítník

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE DEVÍTNÍK.

Mat. XX, 1-16.

„Podobno jest království nebeské člověku hospodáři, který vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.“ (v. 1.)

Od prvních let našich zval nás Bůh, abychom vzdělávali svou vinici, to jest ty přirozené schopnosti a nadpřirozené dary, které nám svěřil učiniv nás člověkem a povolav nás křtem svatým do sboru křesťanů.

Jak jsme vzdělávali svůj rozum a vůli?

Jak jsme používali svých smyslů, zraku, sluchu, čichu, hmatu a chuti?

Jak jsme využívali svého zdraví nebo nemoci, svého bohatství neb své chudoby, své vážnosti nebo svého zneuznávání od lidí?

Máme nyní právo na smluvenou odměnu?

A tou odměnou je království Boží.

Předsevzetí: Nebudu říkati: Až zítra, nýbrž hned budu používati milosti Boží.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, jak bych Tě byl oslavil a co zásluh bych si byl získal, kdybych od počátku byl uplatňoval všechny své schopnosti k Tvé službě a všechny mi udělené milosti. Pomoz mi, pokorně prosím, aspoň od nynějška hleděti nahrazovati tu nesmírnou ztrátu.

PONDĚLÍ.

„Smluviv pak s dělníky denár na den, poslal je na vinici svou.“ (v. 2.)

Den představuje život; denár znamená nebe, totiž spojení s Bohem po celou věčnost; vinice je naše duše.

Vzdělávejme svou duši: hleďme rozumem svým Boha poznávati a velebiti, vůlí svou jej milovati a mu sloužiti.

Neboť každý skutek, každé slovo, každá myšlenka, která se nevztahuje na Boha, je pro věčnost ztracena.

Předsevzetí: Budu pracovati pro Boha a On bude mou odměnou. „Merces tua magna nimis.“

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, přijmi milostivě tu oběť, kterou Ti dnes zasvěcuji všechny své myšlenky a touhy, všechna svá slova i všechny své skutky.

ÚTERÝ.

„A vyšed okolo hodiny třetí, našel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.“ (v. 3.)

Náměstí je svět. Na něm se lidé pohybují, chodí, zastavují se, prohlížejí, hovoří, smějí se, baví se a zahálejí.

Jeden se pachtí a namáhá pro trochu kovu, pro nějaký groš.

Jiný stále běží za marnou zábavou, které nemůže dostihnouti.

A zas jiný se pouští do nebezpečných podniků, mimořádných, výstředních a směšných, jen aby se vyznamenal a zjednal si jméno.

Druhého dne však co zbude z toho kovu, z té zábavy, z toho marného hluku?

Předsevzetí: Budu se vyhýbati zahálce a ještě více jednání neužitečnému a marnému, které je tím nebezpečnější, protože budí dojem činnosti a není ničím.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, den života mého se již hodně nachýlil a já ještě stojím na náměstí rozhlížeje se a zaháleje. Přijď zas a volej mne, ale tak mocně, abych již jednou poslechl.

STŘEDA.

„Jděte i vy na vinici mou.“ (v. 4.)

Místo utráceti své schopnosti a svou energii, svůj čas a své síly ve službách světa, který pomíjí, který neplatí, který nic nedává, ba ani neděkuje za dobrodiní, zasvěťme se raději službě toho, který nenechá bez odměny ani sklenici vody, podanou chuďasu Jeho jménem.

Předsevzetí: Vším svým konáním chci sloužiti Bohu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, přijmi mne do svých služeb, neboť toužím jen po té milosti, abych mohl pracovati pro Tebe.

ČTVRTEK.

„Proč tu stojíte, celý den zahálejíce?“ (v. 6.)

Nestůjte celý den, celý život, stále jen připraveni k chůzi a k jednání, ale stále nepřecházejíce k činu.

Stále sníte o tisíci plánech, stále činíte tisíc předsevzetí, ale stále se nerozhodujete něco provésti.

Zahálíte a přece zahálka způsobuje všechna zla: zla společenská i zla jednotlivců.

Zahálka uspává lidi dobré, ale špatným nechává volné pole a zajišťuje jim svobodu, aby mohli páchati všechno zlo, jak se jim jen líbí.

Předsevzetí: Přestanu sníti o tom, co bych měl konati, a raději hned začnu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, pověz mi dobrotivě, co mám činiti, a dej mi síly, abych to také opravdu chtěl.

PÁTEK.

„Aneb snad nesmím učiniti, co chci?“ (v. 15.)

Bůh je pánem svých darů. Líbí-li se mu dáti jinému tolik nebo třeba ještě více než mně – když mi dává to, co mi slíbil – jakým právem si stěžuji?

Ostatně dostal-li jsem méně než tento, nedostal jsem zase více než onen? V každém případě jsem dostal více, než mně patřilo, protože s počátku nejsa ničím, nic jsem si nemohl zasloužiti, ani svého bytí.

Předsevzetí: Budu v sobě potlačovati závist, která se mi tolik nelíbí na jiných.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mne, abych v sobě přemáhal každé hnutí nepřejícnosti a radoval se vždy ze štěstí jiných.

Nechci proto záviděti jiným, čeho jim Bůh ve své dobrotě udělil, nýbrž budu se radovati z jejich štěstí jak ze svého. Tím rozmnožím i své štěstí.

SOBOTA.

„Tak budou poslední prvními a první posledními.“ (v. 16.)

Neříkejme nikdy: Již je pozdě. Kdyby nám zbývala jen jediná hodina života, můžeme v ní vykonati pro Boha a získati pro svou duši tolik, co jiný, který pracoval celý život.

Neboť často ti, kdo měli ten šťastný zvyk konati dobro, nakonec upadli v šablonovitost, takže se stalo snadným dostihnouti jich nebo je i předstihnouti.

Ostatně Bůh odměřuje pravidelně milost podle dobré vůle: uděluje více tomu, kdo víc miluje.

A konečně: on je pánem své milosti, a může jí uděliti více i dělníku poslední hodiny.

Předsevzetí: Nyní začnu doopravdy a neztratím již ani okamžiku.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dobře vím, že každý den, každá hodina, ba i každý okamžik může býti mým posledním. Proto prosím pokorně, dopřej mi té milosti, abych aspoň od nynějška hleděl nahraditi, co jsem zameškal.