Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Věrní kněží: P. Roger-Thomas Calmel OP

Věrní kněží, kteří nespolupracovali s modernistickou revolucí. Jen nemnozí. P. Roger-Thomas Calmel OP (1914-1975), katolický kněz, řeholník, dominikán, teolog, tomista.

Ve svých spisech kompetentně a odvážně diagnostikoval četné omyly šířené v „pokoncilní církvi“, vyzýval k lásce ke katolické Církvi a k zachování věrnosti katolické víře. Učinil radikální rozhodnutí, že po celý život bude sloužit pouze mši svatou v tradičním římském ritu, a zůstal jí věrný. V roce 1969 prosil Pannu Marii, aby mohl „až do smrti zůstat věrný katolické mši, pravé a bez dvojznačnosti“. Katolická kněžská důslednost.

Nenávist ke Mši svaté všech věků a otázka poslušnosti

Poprvé zveřejněno na stránkách Duc in altum Tento důležitý a působivý článek prof. Massima Viglioneho představuje jeden z nejjasnozřivějších a nejhlubších komentářů k neblahému motu proprio Traditionis custodes. Sdílením tohoto významného příspěvku ho chci doporučit k přečtení a úvaze všem věřícím katolíkům, ale i nekatolíkům,…

Kristus Král, v Novus Ordo odsunutý

Mezi pravdy víry, na něž se v posledních desetiletích nejvíce útočí, jsou ty, které jsou vyjadřovány svátkem Krista Krále. Neboť tímto svátkem neoslavujeme Krista jen jako Krále v nebesích, ale hlásáme světu, který Ho odmítá, Jeho svrchovanou vládu nad celou společností. „Tento svátek je plamenným protestem proti laicismu a liberalismu, jenž zbožňuje stát a přehlíží autoritu Boží a Církve, která stojí nad veškerou mocí světskou,“ píše P. Schaller OSB.

Dies irae

Autorem této známé sekvence, která je součástí propria mše sv. za zemřelé (Requiem), je životopisec sv. Františka z Assisi, Tomáš z Celana (cca 1200–1260). Mnohými je považována za literárně nejhodnotnější báseň psanou ve středověké latině. První část sekvence předestírá obraz…

Infiltrace modernismu do Církve (II.): Liturgická reforma

Závažnou událostí byla liturgická reforma. Jak každý ví, byla dílem dobře známého patera Bugniniho, který ji připravoval dlouho dopředu. Již v roce 1955 nechal P. Bugnini přeložit protestantské texty biskupovi Pintonellimu (vrchnímu italskému vojenskému kaplanovi, který v době okupace strávil mnoho času v Německu), neboť sám německy neuměl.