Sv. František Saleský obrací heretiky

Intriky kacířů

Heretičtí pastoři se s velkým rozhořčením dívali na působení katolických misionářů, kteří pracovali na návratu kalvinistů do katolické Církve a chápali se všech prostředků, aby jejich dílo mařili: představovali je lidem jako rušitele veřejného pořádku, pokrytce, svůdce, falešné proroky a čaroděje, kteří znesvěcují ty, kdo se s nimi stýkají. Na nátlak pastorů se přední občané zavázali pod přísahou, že se budou misionářům vyhýbat a zakázali veřejným rozkazem kalvinistům účast na jejich kázáních. Nával pomluv a nátlak přinesly své plody: Boží muži nemohli najít pro svá kázání posluchače z řad protestantů a museli se spokojit s hrstkou katolíků, které utvrzovali ve víře.

To však byl teprve počátek intrik a vyhrůžek. Když se ženevští pastoři dověděli o tom, co se děje v Thononu, svolali valnou hromadu. Podle svědectví věrohodných svědků vzešla z jednání tato rezoluce: Jejich poslání je ze strany sabaudského knížete porušením občanských práv v Chablais a narušením mírové dohody: proto je třeba tyto papežence vyhnat býkovcem. Navíc kdokoliv má právo jakýmkoliv způsobem je zbavit života. Někteří prý se dokonce zavázali přísahou, že nenáviděné misionáře zničí.

Všechny ty vyhrůžky se dostaly k Františkovu sluchu, ale nevyvolávaly u něho žádné obavy. Chladnokrevně řekl svému společníkovi: Právě teď je třeba osvědčit odvahu a buď co buď, vykonáme své dílo.

Láska a horlivost sv. Františka

Kanovník Ludvík, který se vrátil ze zámku Sales, pokračoval v práci po boku svatého Františka. Oba chodili do sousedních vsí, pak se rozdělili a každý kázal jinde, aby se pak opět sešli a vyměnili si zkušenosti, co se nejvíce osvědčilo, a radili se, jak překonat těžkosti. Ludvík trávil mezi vesničany cele týdny. František nejvíce působil v městě Thonon. Zde bylo sídlo hereze, místo, které bylo třeba konečně získat. Chodil tam každý den za každého počasí, neodradila ho ani bouře, ani zima. Ta byla toho roku neobvykle ostrá a František se vracel domů promrzlý, takže byly obavy o jeho zdraví. Když bylo velké náledí, dal si upevnit na obuv hroty, a někdy chodil i po kolenou a zanechával na sněhu krvavé stopy, ale od apoštolských cest neustoupil. Prozatím neočekával velké výsledky, protože věděl, jak silně jsou obyvatelé zahroceni proti „tomuto papeženci“. Ale domníval se, že je třeba ukázat, jaké míry statečnosti, trpělivosti a obětavosti je schopen katolický kněz, aby přiměl druhé zamilovat si jeho náboženství a jeho pastýře pro jeho živý příklad vytrvalosti a sladkosti. Celý advent kázal malé skupině posluchačů v Thononu, a když nemohl sám, prosil jiného kněze. aby nikdy nenechal bez pokrmu ovečky, jejichž pastýřem byl. Chodil i do okolních vsí, vždy pěšky, jen s breviářem a růžencem, a přitom si ukládal přísný půst, dokud mu ho biskup nezakázal.

Jednoho večera zaskočil misionáře po celodenní práci velký liják. Všude se před nimi zavíraly dveře kvůli předsudkům, které tu vyvolali pastoři. Teprve v pekárně našli útočiště u pece, kde přečkali do rána. 12. prosince Františka noc překvapila v lese, kde se potulovaly smečky hladových vlků. Nezbylo než vylézt na strom a řemenem se připoutat k větvi, aby ve spánku nespadl. Noc byla velmi chladná a ráno se světec nemohl vůbec pohnout. Byl by zahynul, kdyby ho nenašli vesničané, kteří přijeli do lesa. I když to byli heretici, pocítili nad ním lítost, odvezli ho domů a všemožně o něho pečovali. Odvděčil se jim tím, že jim vyložil nauku o nezbytnosti vrátit se do katolické Církve. Vyslechli ho pozorně, dojati jeho horlivostí a obětavostí, s jakou pracoval i uprostřed nebezpečí. Neobrátili se okamžitě, ale po čase přineslo toto setkání své ovoce.

Zdroj: Světlo 4/2010

Překlad -lš-