Poslední pomazání

20. májová promluva P. Františka Komárka z knihy Svatá Terezie od Ježíška – květ mariánský.

Svým apoštolům a jich nástupcům nařizuje Ježíš tutéž péči o nemocné, tutéž lásku k nim, jakou hořelo Božské Jeho Srdce, ale zavazuje i věřící, aby, onemocní-li, povolali kněží a od nich si pomoci vyžádali. „Stůně-li kdo z vás, uvediž k sobě kněží církve.“ (Jak 5, 14) Kristus tím ustanovil pro nemocné zvláštní svátost, která sluje poslední pomazání.

Jméno poslední pomazání pochází odtud, že toto pomazání obyčejně bývá posledním ze všech sv. pomazání, jež se člověku udělují. Pomazání jiné se uděluje při křtu, biřmování, svěcení kněžstva. Věřícímu těžce nemocnému, jenž byl pomazán při křtu a biřmování, uděluje se v těžké nemoci pomazání jiné, po němž již žádná svátost mazání se neuděluje. Jest to tedy pomazání poslední. Neznačí to tedy, že by člověk, jenž pomazání to přijme, musel zemřít, vždyť to poslední pomazání nemocných působí člověku nemocnému častěji i uzdravení tělesné, prospívá-li mu to ku spasení.