Nejstarší svědectví pro rok Kristova narození
Nejstarší mimobiblické zprávy o narození Krista kladou jeho narození do let 3 př. n. l. až 1 n. l. Je to dobrá shoda vzhledem k tomu, že jednotliví spisovatelé vztahovali Kristovo narození k různým historickým událostem, jejich kalendářní rok nezačínal ve stejnou dobu a netrval stejně dlouho.
Sv. Irenej († 202) píše: „Náš Pán se narodil okolo 41. roku panování Augustova.“ (Adversus haereses III, 21, 3) Za začátek Augustovy vlády lze zde považovat buď 15. březen 44 př. n. l., kdy byl zavražděn Julius Caesar, nebo 19. srpen 43 př. n. l., kdy si Augustus státním pučem vynutil zvolení konzulem a odsouzení Caesarových vrahů. V první případě spadá Kristovo narození podle Ireneje do roku 3 př. n. l., ve druhém případě do roku 2 př. n. l.
Sv. Klement Alexandrijský (asi 150–215) svědčí: „Náš Pán se narodil ve 28. roce od prvního censu konaného za vlády Augusta.“ (Stromata I, 21) Augustus štědře rozdával práva svobodných římských občanů a toto právo přecházelo i na děti. Proto bylo třeba čas od času konat soupisy (lat. census) těchto dorostlých dětí se zděděným právem. Augustus konal tři takové censy. První v roce 28 př. n. l., druhý v roce 8 př. n. l. a třetí v roce 14 n. l. (Classical Philology 1924, 19, p. 329–341). Byly to soupisy římských občanů (census populi), nikoli všech lidí, jako byl ten, o němž se zmiňuje sv. Lukáš. Po Augustově smrti mu vděční občané postavili v Ankyře v Galacii chrám a zasadili tam desku, na které byly všechny tři censy sepsány. Tato deska byla nalezena ve zříceninách chrámu a je známa pod značkou Mon. Ancyr. (Monumentum Ancyranum). Klement zřejmě desku spatřil, když ještě jako pohan cestoval po světě (J. Pouč, Náš letopočet, s. 43). Odkazem na první census klade Spasitelovo narození do roku 1 n. l. A dále Klement píše: „Od narození Krista do smrti Commoda uplynulo celkem 194 let, 1 měsíc a 13 dnů.“ (Stromata I, 21) Jelikož Commodus zemřel 31. prosince 192, připadlo by podle tohoto určení narození Spasitele na rok 3 př. n. l.
Tertulián (asi 155–240) praví: „Augustus žil po Kristově narození ještě 15 let.“ Augustus zemřel roku 14 n. l., tudíž – při inkluzivním počítání od toho roku, v němž se Pán narodil, aby Kristus a Augustus žili současně 15 let – Kristovo narození připadá na rok 1 př. n. l., což souhlasí s výpočtem našeho letopočtu (J. Pouč, Náš letopočet, s. 44). Na jiném místě však Tertulián v souladu se sv. Irenejem tvrdí, že se Pán narodil v 41. roce Augustovy vlády, přestože Eusebius, který jej cituje, uvádí 42. rok. V závislosti na zvoleném začátku vlády (viz výše) spadá v tomto případě narození Spasitele buď do roku 3 př. n. l., nebo do roku 2 př. n. l.
Sv. Hippolyt Římský (asi 170–235) píše: „První příchod našeho Pána v těle se udál, když se narodil v Betlémě, osm dnů před lednovými kalendami [25. prosince], ve středu, ve 42. roce [vlády] Augusta, pět a půl tisíce let po Adamovi.“ (Komentář k Danielovi IV, 23) V závislosti na zvoleném začátku Augustovy vlády (viz výše) spadá narození Spasitele buď do roku 2 př. n. l., nebo do roku 1 př. n. l. Zároveň je tento úryvek nejstarším svědectvím pro den narození 25. prosince, kvůli čemuž je většinou moderních patrologů považován za pozdější vsuvku.
Eusebius (asi 265–340), slavný církevní dějepisec, dává rok narození Spasitele do souvislosti se začátkem vlády Augusta, smrtí Antonia a Kleopatry a prvním soupisem za Quirinia: „Byl to právě 42. rok vlády Augusta a 28. rok po podmanění Egypta a smrti Antonia a Kleopatry, čímž skončilo panství Ptolemejů v Egyptě, když se narodil náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus v době tehdejšího prvního soupisu za syrského místodržícího Quirinia v judském Betlémě, jak to předpovědělo proroctví.“ (Eccl. historia I, 5, 2; překl. J. Novák) Jelikož ke smrti Antonia a Kleopatry došlo roku 30 př. n. l., odpovídá roku narození Spasitele rok 2 př. n. l. O nehistoričnosti Quiriniova soupisu toho bylo napsáno mnoho, nicméně prof. ThDr. Vojtěch Šanda, biblista a orientalista, si všiml, že v letech 752 a 753 od založení Říma (ab Urbe condita) dle seznamu konzulů – tedy v letech 1 př. n. l a 1 n. l. – je v dějinách Sýrie mezera, kdy není známo jméno římského místodržitele (Duchovní pastýř 1951, 7). Opat Giuseppe Ricciotti (Život Ježíš Krista, s. 165) naopak připouštěl, že Quirinius mohl být syrským legátem v letech 3–2 př. n. l. Jelikož je nadto známo, že se Quirinius kolem roku 1 n. l. stal rádcem Augustova vnuka Gaia Caesara, který byl jmenován správcem Arménie, je pravděpodobné, že byl v této době místodržitelem v Sýrii, a zpráva sv. Lukáše je tudíž zcela pravdivá (J. Pouč, Náš letopočet, s. 43).
Paulus Orosius (asi 375–418), galský kněz a dějepisec, napsal na výzvu sv. Augustina dílo Historiarum adversus paganos libri VII, v němž v šesté knize (VI, 22) praví, že Bohočlověk se narodil v roce 752 od založení Říma ab U. C. dle seznamu konzulů, kdy Augustus nařídil první sčítání všech lidí, nejen římských občanů. Rok 752 ab U. C. dle seznamu konzulů odpovídá roku 1 př. n. l. a zmíněné sčítání je to, o němž píše sv. Lukáš (J. Pouč, Náš letopočet, s. 55–56).
Náhrobní kámen Severa s výjevem klanění Mágů, kolem roku 330
