Co je pravá láska

Kázání P. Paula Rousseaua při mši svaté na 2. neděli po Devítníku, 11. února 2024 v kapli Neposkvrněného Srdce Panny Marie v Praze.

Nejdříve několik oznámení.

Tuto středu začne svatá doba postní. Krátce vám připomenu pravidla postu stanovená Církví. Půst je hlavním způsobem pokání a je povinný pro dospělé.

Až do Pia XII. bylo pravidlem postit se (tj. jen jedno úplné nasycení denně a dvě malá občerstvení, pozn. red.) každý den doby postní kromě nedělí. Pius XII. udělil biskupům dovolení toto pravidlo zmírnit – biskupové mohli povolit nepostit se každý den, ale pouze ve středu, pátek a sobotu.

To platilo až do II. vatikánského koncilu. Pak přišel Pavel VI. – víme, že ten zničil v Církvi téměř vše – mši svatou, svátosti, a také zničil tradiční kající praxi. Pravidlo zavedené Pavlem VI.: půst je povinný pouze na popeleční středu a Velký pátek.

Ale my chceme být věrní tradici, takže se snažme následovat tradiční pravidla postu. Pokusme se v této postní době postit se tolik, kolik jen můžeme, přinejmenším ve středy, pátky a soboty. Samozřejmě lidé, kteří jsou nemocní, těhotné a kojící matky, těžce pracující, děti do věku 18 nebo 21 let, stejně tak lidé starší 60 let nejsou povinni se postit, ale učiňme vše, čeho jsme schopni, a snažme se být tak velkorysí, jak jen to jde.

Doba postní je dobou boje proti ďáblu a tento boj vedeme zvláště tímto pokáním. Samozřejmě, pokud patříte k těm, kdo se nemusí nebo nemůže postit, stále byste měli činit nějaké pokání. Je na vás, abyste našli takové pokání, které můžete činit.

Druhá důležitá věc: Církev nařizuje přijmout svaté přijímání v době velikonoční. (…)

A jedna novinka, včera jsme v semináři měli nižší svěcení tří seminaristů. Nižší svěcení jsou stupně vedoucí ke kněžství. Prosím modlete se za tyto muže. V průběhu března bude ještě jeden vysvěcen na podjáhna. Modlete se prosím i za něj.

ČTENÍ z prvního listu sv. Pavla ke Korintským (13, 1-13).
Bratři! Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, lásky však neměl, byl bych jako kov zvučící nebo zvonec znějící. A kdybych měl dar proroctví a znal všecka tajemství a veškerou vědu, a kdybych měl všecku víru, takže bych hory přenášel, lásky však kdybych neměl, ničím bych nebyl. A kdybych rozdal na pokrmy chudých veškeren statek svůj a vydal své tělo k spálení, lásky však kdybych neměl, nic by mi to neprospělo. Láska je shovívavá, je dobrotivá; láska nezávidí, nechlubí se, nenadýmá se, není ctižádostivá, nehledá svého prospěchu, neroztrpčuje se, nemyslí o zlém, neraduje se z nepravosti, nýbrž raduje se s pravdou; všechno snáší, všemu věří, všecko doufá, všecko trpí. Láska nikdy nepřestává; i když proroctví zaniknou, aneb jazyky přestanou, aneb věda bude zmařena. Neboť částečně jen poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co jest dokonalé, přestane to, co jest částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, soudil jsem jako dítě. Když však jsem se stal mužem, odložil jsem, co bylo dětské. Nyní patříme skrze zrcadlo v záhadě, ale tehdy tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale tehdy poznám, jakož i poznán jsem. Nyní však zůstávají víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z nich jest láska. 

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Nedávno jsem četl článek o tom, jak nás roboti mohou nahrazovat v běžných činnostech. A autor článku se obával, že bude do několika let nahrazen robotem. A to mě přivedlo k zamyšlení, protože všichni bychom se měli ptát sami sebe, jestli se i z nás samých už nestali roboti. Chováme se skutečně jako lidské bytosti stvořené Bohem? Nebo jednáme bezmyšlenkovitě jako roboti?

Často to tak bývá na v přirozené úrovni, že máme sklon konat činnosti mechanicky. Ale to se nedá nazvat životem. Fungovat jako stroj, jako věc, neznamená žít jako člověk.

Ale ještě větší je toto nebezpečí v životě duchovním. A proto, myslím si, máme dnes tuto epištolu. Nejsme roboti, drazí věřící! A neměli bychom se chovat jako bychom jimi byli. Měli bychom mít skutečný duchovní život, plynoucí z lásky Boží.

Doufám, že všichni konáme své denní modlitby, modlíme se růženec, chodíme na mši svatou. Ale toto může dělat i robot. I robot může jít na mši. Nemůže z ní mít žádný užitek, ale může tu být.

Záleží nám opravdu na tom, abychom přijímali milosti darované Bohem? Záleží nám na tom, abychom sdíleli Boží život? Protože křesťanský život spočívá v sdílení Božího života. Být katolíkem neznamená jenom konat denní modlitby, modlit se růženec a chodit na mši. Být katolíkem znamená mít účast na Božím životě a snažit se, abychom tuto účast měli v nejvyšším možném rozsahu.

A proto začněme tento svatý čas postní, aby byl pro nás časem života. V postní době musíme činit zvláštní pokání, snažme se tedy, aby toto pokání bylo prostředkem přiblížení se Bohu. Aby bylo prostředkem, skrze nějž nám Bůh dá svůj život.

Náš život by měl být naplněn láskou. To je jeho jediná hodnota. Můžete dělat co chcete, můžete mít dokonce takové duchovní dary jako dar prorokování, pokud nemáte lásku, je to k ničemu. Naprosto zbytečné. Můžete přesouvat hory, můžete vědět o Bohu úplně vše, ale pokud nemáte lásku, je to zbytečné.

Pouze láska přetrvá až do nebe. Je korunou všech ctností. Láska je Boží život v nás. Ďábel ví o Bohu víc, než víte vy. Ale je mu to k ničemu. Takže snažme se, jak nejlépe můžeme, abychom přijímali milost Boží. Nechme se vést Bohem v každodenním životě. Náš život bude skutečným životem, pokud jej bude řídit láska. Jinak jsme jenom jako ti roboti.

Již jsem řekl, že láska je jediná z (Božských) ctností, které zůstanou v nebi. Lidé v nebi nemají víru ani naději. Neboť víra znamená věřit v něco, co nevidíme. Ale v nebi už Boha uvidíme, proto tam není víra. Naděje znamená doufat v něco, co ještě nemáme. Ale v nebi už Boha máme, takže tam není ani naděje. Ale láska znamená, že někoho milujeme, a nezmizí, když s milovanou osobou jsme. Proto láska zůstane i v nebi.

Ale ohledně lásky se musíme mít na pozoru. Protože dnes o lásce panuje falešná představa. V novocírkvi se vše točí kolem „lásky“. Změnili slovo „charity“ za „love“ (nahradili ctnostnou lásku láskou pouze lidskou) a neznají pravý význam tohoto slova.

Křesťanská láska se předně týká Boha. Když nemilujete Boha, nemáte lásku. Můžete dát miliardy svým bližním, ale když nemilujete Boha, nemáte lásku. A do nebe vám to nepomůže. Láska je na prvním místě k Bohu a pak, pokud milujeme Boha, tak milujeme bližního. Láska k bližnímu je znamením naší lásky k Bohu. Protože Bůh stvořil i našeho bližního a chce mu dát svůj božský život.

A proto tato falešná láska v novocírkvi je vším, jenom ne skutečnou křesťanskou láskou. Není žádná láska říkat hříšníkovi: pokračuj ve svých hříších, já tě miluji. Není láskou těmto lidem říkat, tak jako to dělá papež František, zůstaňte ve svých hříších, já vám budu žehnat a dám vám, co budete chtít. Toto není láska, protože tak je necháváme na cestě do pekla. Pravou láskou by bylo říci jim: hřešíte, a pokud budete pokračovat, skončíte v pekle. Skutečná láska je říci jim: čiňte pokání, pokud chcete do nebe.

A stejné je to s falešnými náboženstvími. Není láskou když řekneme protestantovi, muslimovi nebo židovi: „můžete milovat Boha, můžete ho uctívat ve svém náboženství, protože v každém náboženství je něco dobrého, nějaké povědomí o Bohu“. Ne, Bůh poslal svého jediného milovaného Syna, aby ustanovil JEDNO náboženství. A mimo toto náboženství nemůže být spasen nikdo. Takže když ponecháváme lidi mimo toto náboženství, tak jim neprokazujeme lásku.

Křesťanská láska není ta „láska“, kterou dnes předvádějí mnozí církevní hodnostáři, když nechávají hříšníky v jejich hříších a nekřesťany v jejich falešných náboženstvích. Pravá láska je ta, kterou prokázal sv. Jan Křtitel, když přišel k Herodovi a napomínal ho, že hřeší. Pravá láska je láska Makabejských, když bojovali proti pohanům ničícím náboženství. Skutečná láska je láska misionářů, když cestovali za pohany a říkali jim, že jejich náboženství jsou bludná.

Prosme všechny tyto světce, aby nám vyprosili u Boha ctnost pravé lásky. Prosme Našeho Pána, aby nám dal účast na svém božském životě, aby náš život byl pravým životem, naplněným láskou. Jen tak budeme vskutku syny Božími a náš život bude životem skutečným, nikoli falešným.