Bohoslužby

Pořad Bohoslužeb v kapli Neposkvrněného Srdce Panny Marie v Praze – viz www.neposkvrnenesrdce.cz

Integrální katolíci se zúčastňují pouze katolických bohoslužeb – tradiční římskokatolické latinské mše svaté nebo řeckokatolické svaté liturgie.

Účastní se mší svatých sloužených věrnými katolickými kněžími, ať už ze Sdružení apoštolů Ježíše a Marie (SAJM), či dalšími, kteří učí neporušenou katolickou víru v její plnosti, tak jak byla vždy Církví předkládána, a odmítají bludy, které jsou s ní v rozporu.

Je povinností každého katolíka vyhýbat se pokud možno kněžím:

• kteří sice slouží tradiční mši svatou a lákají věřící na krásnou liturgii, ale tolerují a neodsuzují falešné a protestantisující náboženství vzešlé z humanismu, modernismu a II. vat. koncilu (na kterémžto základě toho dostali oficiální „dovolení“ sloužit tradiční mši svatou od modernistického biskupa),
• kteří před věrnost Bohu a zmužilý odpor vůči Jeho nepřátelům postavili na první místo až sektářskou „věrnost“ Bratrstvu, které však samo zradilo mnohé moudré a katolické principy svého zakladatele (FSSPX od roku 2012) a nyní bojují hlavně proti těm, kteří svou věrností poznané pravdě dráždí jejich špatné svědomí,
• kteří pokoušejíce se sloužit dvěma pánům ohýbají nauku katolické Církve a dospívají k pokrytectví a „poslušnosti“ falešným katolíkům, která je ve svém důsledku neposlušností vůči Bohu (FSSP).

Toto „vyhýbání se“ nevychází z nějakého farizejského pocitu vlastní výjimečnosti, ale spíše z vědomí vlastní křehkosti. Chceme-li zůstat věrni Pánu Ježíši Kristu a udržet se na úzké cestě vedoucí ke spáse, nemůžeme hazardovat a poznanému nebezpečí se musíme pokorně vyhnout.

Integrální katolíci se samozřejmě neúčastní mše sloužené dle nového mešního řádu (NOM), který byl vytvořen nepřáteli katolické Církve za účelem jejího poškození, na němž se nechtějí a nemohou podílet. Tento obřad „vychází z hereze a vede k herezi“ a ve většině významných aspektů se shoduje s obřady protestantů.

Když král Jindřich VIII. v 16. století odpadl od katolické Církve a založil anglikánskou sektu, snažil se odvést od pravé víry i své poddané. To se mu dlouho nedařilo, věřící se nechtěli katolické víry snadno vzdát. Významný odpad nastal teprve když Thomas Cranmer (1489–1556) provedl liturgickou reformu („lex orandi, lex credendi“). Změny byly následující:

• • odstranění stupňových modliteb,
  • odstranění modliteb při polibku oltáře,
  • odstranění graduále a traktu,
  • odstranění modlitby Suscipe sancte Pater při obětování,
  • odstranění římského kánonu a jeho nahrazení výběrem z několika textů od něho odlišných,
  • zavedení přijímání chleba do rukou a přijímání i z kalicha, a to – podle lokálních zvyklostí – na kolenou nebo vstoje,
  • odstranění modlitby Placeat tibi,
  • odstranění posledního evangelia.

Další anglikánský „biskup“ John Hooper (cca 1495–1555) prosazoval oltář ve formě stolu. Stejnou cestou šli i ostatní protestanté – Kalvín, Melanchton etc.

Z tohoto výčtu je naprosto zřejmé, že změny, které provedl Cranmer a které měly značný podíl na odpadu Anglie k protestantismu a změny, které přinesl misál Pavla VI. v roce 1969, jsou prakticky totožné. Praxe potvrzuje, že totožné jsou a budou i důsledky – odpad velkého množství lidí od katolické víry.