Andělská říše a náš poměr k ní II/III

Odměna a činnost dobrých andělů

Andělé, kteří zůstali Bohu věrni, dosáhli a požívají věčné blaženosti, které nemohou nikdy pozbýti. Bytost Boží je náplň všeho dobra, po němž může stvořená bytost toužiti. Kdo jednou pohlédl na Boha a zakusil největšího štěstí, nemůže se od něho odtrhnouti a toužiti po nějakém větším dobru. Je zcela nasycen, jeho touha je dokonale vyplněna. Odtud ta naprostá bezpečnost, jež oblažuje anděly a svaté v nebi. Při tom jsou zcela svobodni.

Veškerá jejich snaha má pouze ten cíl, aby oslavovali Boha. Sv. Jan viděl, jak andělé stáli kolem trůnu Božího, padli pak před trůnem na tvář a klaněli se Bohu. (Zj. 7, 11) Při tom zpívali: „Svatý, Svatý, Svatý Pán Bůh všemohoucí, kterýž byl, kterýž jest i který přijíti má.“ (Zj. 4, 8) A nejen Bohu, nýbrž i Pánu Ježíši v jeho lidské přirozenosti jsou povinni se klaněti a božskou poctu mu vzdávati. Neboť podle sv. Pavla (Filip. 2, 9) „Bůh povýšil ho a dal mu jméno, které jest nade všecko jméno, aby ve jménu Ježíšově poklekalo veškeré koleno nebešťanů, pozemšťanů i těch, kteří jsou v podsvětí.“ Když po jeho pokušení na poušti opustil Pána Ježíše ďábel, přistoupili andělé a sloužili mu. (Mat. 4, 11) Také v nebi klanějí se andělé Beránkovi Božímu a zpívají mu chvály.

Z mnohých míst Písma sv. je zřejmo, že Bůh užívá též andělů v řízení světa. Přemnohé z andělů ustanovuje Bůh k ochraně lidí. Sv. Pavel tomu učí: „Nejsou-li oni všichni andělé služební duchové, posíláni jsouce ke službě pro ty, kteří dědictvím obdrží spásu?“ (Žid. 1, 14) Při tom stále patří na Boží tvář a jsou dokonale šťastni. Hledejme i my ve službě Boží své štěstí! Chvalme Boha s anděly jeho!

Andělská říše

Andělská říše jest překrásně uspořádána. Všichni andělé patří na tvář Boží, jsou dokonale šťastni a plní radostně vůli Boží. Ale ve své bytosti, ve stupni, jak Boha poznávají a milují, a v úřadu, který z vůle Boží zastávají, se navzájem různí.

Svatí Otcové a bohoslovci, opírajíce se o Písmo sv., dělí anděly na tři tak zvané hierarchie a každou hierarchii na tři kůry. Do nejnižší hierarchie patří: andělé, archandělé a knížectva. Do druhé hierarchie patří mocnosti, síly a panstva. Do třetí, nejvyšší: trůnové, cherubové, serafové.

Andělé a archandělé jsou poslové Boží. Bůh je vysílá k ochraně jednotlivých osob a míst. Andělé vykonávají úkoly menší, archandělé větší. Nad obojími stojí knížectva a řídí je ve všech službách, které jim byly Bohem uloženy ke spáse lidí. Mocnosti vynikají zvláštní mocí naproti andělům padlým. Krotí je a drží na uzdě, aby lidí nepokoušeli a jim neškodili tolik, jak by si sami přáli. Síly působí z rozkazu Božího divy a zázraky ve viditelném světě na poučenou a na výstrahu lidí. Panstva pak řídí ostatní kůry a sdělují jim rozkazy Boží, jež se týkají řízení světa. Trůnové jsou nejbližší služebníci a důvěrníci Boží. Zovou se trůnové, ježto obklopují trůn Boží. Když se hnou, zdá se, jako by nesli na svých ramenech Boží velebnost. Cherubíni vynikají nad ostatní kůry neobyčejně dokonalým poznáním Boha a věcí božských. Božská pravda má v nich nejdokonalejší svůj stvořený obraz a odlesk. Serafové pak jsou nejvíce ze všech andělů zaníceni láskou k Bohu a lidem. Jsou nejdokonalejším obrazem a odleskem lásky Boží a snaží se tuto lásku i v ostatních andělích roznítiti.

Pohled na tuto skoro nekonečnou armádu duchů Božích v její kráse a rozmanitosti a ladném uspořádání jest velebný a krásný. Jak nám bude, až anděly spatříme! Což, až budeme patřiti do počtu vyvolených!

Účelnost andělů strážných

Bůh stvořil a uspořádal celý vesmír podle jednotného plánu. Všechno tvorstvo tvoří jedinou říši a jest stvořeno k oslavě Boží. Andělé jsou nejvznešenější částí Boží oslavy. V Boží říši všecky bytosti na sobě navzájem závisejí a podporují se v dosažení cíle. Tak nerostná říše udržuje říši rostlinnou, rostlinná živočišnou a obě říše slouží blahu člověka. Jím počíná říše duchů, k níž patří i andělé. Tito už dosáhli svého cíle, kdežto my jsme ještě ve stavu zkoušky. Jest tudíž zcela přirozeno, že Bůh užívá andělů, aby nám usnadnil překonání této zkoušky. Odpovídá to jeho dobrotě a moudrosti. Oč my jsme křehčí, o to jsou andělé silnější, oč my jsme nevědomější, o to jsou oni bystřejší. Milují nás, protože i Bůh nás miluje, i proto, že v nás vidí své budoucí druhy ve věčné slávě. Vědí, že spása každé duše znamená rozmnožení slávy Boží; to pak jest účelem jejich života. Sloužíce nám, slouží vlastně Bohu. Proto nevidí v této službě lidem žádného ponížení pro svou důstojnost. Vždyť sám Boží Syn se stal člověkem, aby nám nejen sloužil, ale i za nás trpěl a zemřel nejpotupnější smrtí; to vše k větší cti a slávě svého Otce. Kromě toho sloužíce nám neztrácejí nic na své blaženosti: Stále patří na tvář Boží, i když jsou mezi námi na světě.

V němém úžase podivujeme se nekonečné dobrotě Boží, která nás, lidi, bytosti nad pomyšlení slabé a křehké, tak vysoce cení, že k naší službě posílá tak vznešené bytosti, jako jsou andělé. Sv. Ambrož napsal: „Jak velice musíme chválit Boha, když uvážíme, že je všechno plno andělů, vzduch, země, moře i kostely, jimž jsou andělé přiděleni k ochraně těch, kteří mají obdržeti spásu dědictvím. Svět je pln svatých andělů, poněvadž je pln nepravosti. Svět je pln andělské ochrany, ježto je pln nástrah.“ Chvalme za to nekonečnou dobrotu Boží!

Činnost strážných andělů

Svatí Otcové vypočítávají služby, které andělé strážní lidem prokazují. Jsou to:

1. Prosí za lidi Boha, přednášejí mu modlitby a přání jejich a doporučují svými přímluvami jejich splnění. Jak útěšná to myšlenka, že andělé se modlí s námi! Doplňují, co našim modlitbám schází na pozornosti a zbožnosti.

2. Doporučují Bohu i naše dobré skutky, aby se nám za ně dostalo větší odměny. Oznámil to archanděl Rafael Tobiášovi slovy: „Když jsi se modlíval s pláčem a pochovával mrtvé a nechávals oběda svého a mrtvé jsi ukrýval přes den v domě svém a v noci je pochovával, já jsem obětoval modlitby tvé Pánu.“

3. Působí na náš rozum a na naši vůli, vnukají nám spasitelné myšlenky a zbožná předsevzetí, abychom se varovali hříchů a konali záslužné skutky. Také se starají, aby se nám dostávalo k těmto skutkům vhodných příležitostí.

4. Chrání nás různých nebezpečenství, krotí a přemáhají moc zlých duchů, aby nám neškodili jak ve věcech duchovních, tak tělesných, jak na životě, tak na statcích pozemských. Odvracejí od nás mnohá pokušení nebo je mírní, abychom je snadno překonali, a varují nás před hříšnými příležitostmi. Někdy nás i trestají nemocí, křížky a jinými strastmi, aby nás přivedli k poznání spáchaných hříchů a přiměli k pokání.

5. Těší nás a sílí v úzkostech a bolesti, stojí při nás v hodině smrtelného zápasu a brání proti útokům zlých duchů.

6. Navštěvují duše v očistci, těší je a zjednávají jim dobrodince, aby za ně prosili. Oznamují jim, kdo na ně vzpomíná a kdo je žádá o přímluvu. Vysvobozené pak provázejí do nebe.

Ó Bože, jak jsi dobrý, že ses tak o nás postaral! Jak musíme býti vděčni svým andělům strážným!

Každý člověk má svého anděla strážného

Církev sv. věří, že každý člověk, i kdyby byl největším hříšníkem, má po celý svůj život svého vlastního anděla strážného za průvodce, rádce a ochránce. I když mu tento anděl za trest někdy na nějakou dobu odepře pomoci a ochrany, přece ho nikdy neopouští. Teprve když zemře jeho svěřenec ve smrtelném hříchu, odvrací se od něho, ponechávaje ho věčnému zavržení. Tuto svou víru opírá Církev sv. o mnohá místa Písma sv. a o ústní podání.

Už ve Starém zákoně Jakub, žehnaje syny Josefovy, pravil: „Anděl, který vytrhl mne ze všeho zlého, požehnej dítkám těmto.“ (Gen. 48, 16) Judita, důvěřujíc v pomoc svého anděla strážného, vnikla do ležení Holofernova a zachránila jeho smrtí Bethulii. Potom děkovala slovy: „Chvalte Hospodina, neboť pomohl mi anděl jeho.“ (Jud. 13, 20)

V Novém zákoně vysvobodil anděl Petra z vězení, Kornelia upozornil, aby poslal pro Petra. Z těchto i mnohých jiných případu jest zjevno, že Bůh posílal pravidelně jednoho anděla na pomoc člověku, takže lze předpokládati, že tím andělem byl anděl strážný toho kterého člověka. Nejjasněji vyslovil tuto pravdu sám Pan Ježíš, když varoval před pohoršováním dítek, neboť řekl: „Andělé jejich v nebesích stále patří na tvář Otce mého, jenž jest v nebesích.“ (Mat. 18,10.)

Sv. Otcové z toho vyvozují, že nejen dítky, nýbrž všichni lidé mají své strážné anděly. Sv. Jan Chrys. praví: „Jest zřejmo, že všichni spravedliví mají své anděly strážné.“ Ale sv. Jeroným a s ním většina sv. Otců tvrdí, že je mají všichni lidé. Pravit’: „Tak veliká je důstojnost duší lidských, že každá má od okamžiku narození anděla, určeného ke své ochraně.“

Buďme za to Pánu Bohu vděčni a važme si svého nebeského ochránce!

Důkaz ze slov Pána Ježíše

Bylo řečeno, že Spasitel řekl: „Vizte, abyste nepohrdli některým z těchto maličkých; neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích stále patří na tvář Otce mého, jenž jest v nebesích.“ (Mat. 18,10) – Podle těchto jasných slov mají dítky za ochránce anděly. Mají-li je v dětském věku, kdy andělé chrání hlavně jejich těla, potřebují jich tím více, když dospívají. Tehdy zajisté probouzejí se u nich vášně, stávají se chyby ve výchově, zlí duchové i zlí lidé snaží se je sváděti ke zlému a rozhoduje se o jejich spáse. A právě pro naši spásu posílá Bůh anděly nám ku pomoci. Proto jistě neopouštějí andělé dítky, když dospívají. Ale i dospělí lidé potřebují pomoci z nebe. I oni bojují o svou spásu, ano i o spásu duší sobě svěřených, jako rodiče, vychovatelé, kněží, ano všichni, kdo mají nějakou odpovědnost. Proto, má-li kdo potřebí průvodce, rádce, pomocníka, těšitele, přítele a ochránce, jsou to právě dospělí. Z toho důvodu je nemyslitelno, že by anděl strážný svého chráněnce opustil, když dospěje. Nejvíce pak potřebuje člověk strážného anděla v posledním zápase; jest pak jisto, že většina lidí umírá v dospělém věku. I ďábel věřil, že dospělí mají své strážné anděly. Neboť když sváděl Spasitele, aby seskočil s cimbuří chrámu, uváděl mu slova Písma sv.: „Andělům svým přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe, abys snad neurazil o kámen nohy své.“ (Mat. 4, 6) A Pán Ježíš neřekl, že to není pravda; jen namítl, že by to bylo pokoušením Pána Boha.

Ostatně ani sv. Pavel nerozeznává mezi dospělými a dětmi, když praví: „Nejsou-liž andělé služební duchové, posíláni jsouce ke službě pro ty, kteří dědictvím obdrží spásu?“ Věříme s Církví svatou, že každý člověk má svého strážného anděla a jsme za to Pánu Bohu vděčni; poznáváme, jak nás miluje a o nás se stará.

Jak nás andělé strážní milují

Anděl strážný nás miluje láskou otce, který bdí nad milovaným dítětem a hledá vždy jeho dobro. Miluje nás láskou matky, která nespouští ani na okamžik svého miláčka s očí. Miluje nás láskou bratra, jenž stojí věrně po boku své slabší sestřičky. Miluje nás láskou dobrého pastýře, jenž brání svěřenou ovečku proti všem nepřátelům, nasazuje svou moudrost a sílu, aby ji vyprostil ze spáru dravých vlků. Miluje nás láskou pečlivého lékaře, který má soucit s nedostatky a slabostmi svého pacienta, bdí dnem i nocí u jeho bolestného lože a snaží se zachovati jeho drahý život. Miluje nás láskou svědomitého advokáta, který všechny naše časné i věčné záležitosti bere za své a přivádí je k dobrému konci. Miluje nás láskou věrného přítele, jenž nás neopouští v nesnázích a bídě, varuje nás před nebezpečenstvím a ukazuje nám cestu k nebi. Miluje nás láskou dobrého učitele, jemuž záleží na tom, aby jeho svěřenec znal všecko, co je mu třeba ke šťastnému životu zde i na věčnosti. Miluje nás i láskou štědrého pána, který za trochu úcty, vděčnosti a poslušnosti odměňuje se nesčíslnými dobrodiními.

Jaká to útěcha pro nás! Mohl nám Pán Bůh prokázati větší poctu, nežli tím, že nám dal takového přítele? Mohl nám zřejměji projeviti svoji lásku? Ó Bože, poznávám, jak ti na tom záleží, abys mne spasil, a jak vysoko ceníš moji nesmrtelnou duši! Nedopusť, abych na to kdy zapomněl! Ty pak, svatý anděle strážný, odpusť mi, že jsem tak málo myslil na tvou lásku ke mně, ačkoli jsem jí byl zahrnut v každém okamžiku po tak dlouhá léta! Miluji tě upřímně a slibuji, že se přičiním, abych tě nikdy nezarmoutil. Dokonči své dílo a doveď mne šťastně do nebe. Amen.

Naše netečnost ke strážnému andělu

Je to zvláštní věc, že svého největšího, nejlepšího a nejvěrnějšího přítele vlastně vůbec neznáme! Nikdy jsme jeho tváře nespatřili a nevíme ani, jak se jmenuje. Bohužel, musíme se též přiznati, že na něho málo myslíme. Snad mu dáváme stručný pozdrav ráno a večer, ale přes den věnujeme mu sotva vzpomínku, třebaže je nám stále po boku. Možná, že i tu modlitbičku k němu se dost roztržitě a bezmyšlenkovitě pomodlíme! On k nám často promlouvá svým jemným a skromným způsobem, ale my mu věnujeme bohužel málo sluchu. Jeho slova jsou vždycky dobře míněna, jsou i moudrá, ale jsou často pronášena jako do věru. Je věru ku podivu, že už ho to dávno neomrzelo a že nás neopustil. Ale on je věrný a má zlaté srdce. Je takový, jak jen může býti někdo, kdo přichází z nebe. Proto je tak ochotný a trpělivý, protože čte ve tváři Boží, do níž stále patří, svatou vůli Boží a velikou lásku k nám, lidem. Naše oči jsou otevřeny jen pro svět smyslů, ale jsou slepy pro to, co jest nadsmyslné; my svého anděla strážce po svém boku nevidíme. Ale kdybychom měli živou víru, cítili bychom jeho přítomnost a jeho vliv na sebe. Kdo přijímá pozorně nutkání milosti Boží a jedná věrně podle svého svědomí, ten postřehne často hlas strážného anděla. Kolikrát nás napadla náhle myšlenka něco dobrého vykonati nebo něčeho se varovati! To byl hlas anděla strážce.

Buďme si stále vědomi jeho přítomnosti, snažme se konati dobro a prosme anděla o radu! Podivíme se, jak často a jak blahodárně a jak nápadně nám projeví svou moudrost, moc a lásku. Anděle Boží, strážce můj, mne vždycky řiď a napravuj, ke všemu dobrému mne vzbuzuj, ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj, a ať na tvá vnuknutí vždy pozor dávám. Amen.

Zdroj: J. Bouzek, Andělská říše a náš poměr k ní, 1947, za zpracování děkujeme externí spolupracovnici.