Církevní rok: Hod Boží svatodušní

Každoročně slavili Židé padesátého dne po té „velké noci“, v níž vyšli z poroby Egyptské, své Letnice na památku prohlášení desatera Božích přikázání s hory Sinajské. Podobně i my konáme padesátého dne po veliké noci, v níž slavným vzkříšením svým vysvobodil nás Kristus z poroby ďáblovy, památku, že prohlášen byl v Církvi Boží Duchem sv. Zákon nový, zákon lásky. „Dám vám srdce nové, a Ducha nového položím uprostřed vás … a Ducha svého položím uprostřed vás a budete mým lidem, a já budu vaším Bohem,“ tak zaslíbil Hospodin ústy prorokovými (Ezech. 36). To se dnes naplnilo, když Duch sv. sestoupil na shromážděnou Církev v Jeruselémě ve spůsobách ohnivých jazyků, a roznítil oheň lásky v srdcích apoštolů a hojnými dary je opatřil, aby schopni byli hlásati evangelium všemu světu. – Sesláním Ducha sv. jest tedy Církev Kristova slavně započata, posvěcena, oživena Duch sv. řídí tudíž sám a spravuje Církev sv., ji vyučuje a od poblouzení chrání. On rozlit jest i v duší věřících (Řím 5, 5), jež za chrámy Své si posvěcuje, a dary Své v nich ukládá jako vzácná seménka, z nichž by vyrostlo ovoce hojné: „láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrotivost, dobročinnost, dlouhočekání, tichost, věrnost, mírnost, zdrženlivost, čistota.“ (Gal 5, 22).

Zdroj: P. Prokop Baudyš, Římský misál upravený pro věřící, Praha 1891.