Církevní rok: Druhá neděle po devítníku (Quinquagesima)

Sněm Klermontský (1095), jemuž předsedal papež Urban II., ustanovil, aby duchovenstvo již od neděle druhé po devítníku masitých pokrmů se zdržovalo, čili od požívání masa upustilo (odtud naše slovo masopust).

Celou bohoslužbu dnešní proniká úmysl sv. Církve, aby věrné dítky své odvrátila od rozpustilých radovánek masopustních a roznítila v nich čistou lásku k Bohu, která jedině člověka zde na zemi uspokojiti a v pravdě oblažiti může. Za tou příčinou představuje nám v hodinkách hrdinskou poslušnost Abrahámovu. „Vyjdi ze země své a z příbuzenstva svého i z domu otce svého, a pojď do země, kterou ukáži tobě,” řekl k němu Hospodin. „I vyšel Abraham, jakž mu byl přikázal Hospodin,” a zachoval takto nejvyšší statek svůj, víru v pravého Boha. – Kéž by i všichni křesťané tak mužně a rekovně si počínali!

Dále líčí nám sv. Církev slovy sv. Pavla  v (I. ku Korint. 13, 1-13) epištole onu vznešenou lásku křesťanskou, který nikdy nevypadá. „Víra klade základ k chrámu Božímu v nás, naděje staví jej, láska pak jej zdokonaluje, očišťujíc nás a spojujíc na věky s Bohem,” dí sv. Augustin; ale světská roztržitost, rozvázanost, rozpustilost, boří chrám Boží v nás.

V evangeliu (Luk. 18, 31-43) představuje nám Církev sv. Pána Ježíše do Jerusaléma vstupujícího, aby tam ukrutné muky a bolestnou smrt za nás podstoupil; a ty chtěl bys od Něho odvrátiti se a vstupovati do Babylona rozpustilých nevázaností? „Nemilujte světa, ani těch věcí, které na světě jsou. Miluje-li kdo svět, není lásky Otcovy v něm,” dí miláček Páně (I. Jan 2, 15). Utíkejme se tedy k Beránku Božímu, kterýž snímá hříchy světa, vystavenému k veřejné úctě v Nejsvětější Svátosti.

Zdroj: P. Prokop Baudyš, Římský misál upravený pro věřící, Praha, 1891