Volta, Ampère, Cauchy a další byli integrální katolíci

Ve všech dobách byli věrní katolíci terčem posměchu „moudrých“ tohoto „pokrokového“ světa, obviňováni z tmářství, zpátečnictví… V době tzv. osvícenství, „věku rozumu“, snad ještě více než dnes.

K věrnosti poznané pravdě nás mohou povzbudit příklady vynikajících vědců z této doby, kteří nic nedbali na moderní veřejné mínění, nezradili Krista a pevně a hrdě vyznávali víru.

Za pozornost též stojí, že Ampère a další, i přes riziko krvavého pronásledování za francouzské revoluce, odmítali kompromisní „vládní“ kněze a vyhledávali věrné kněze, označované za „vzdorné“.

René Laënnec († 1826), vynálezce stetoskopu a zakladatel klasické diagnostiky moderního lékařství. Že nedbá posměchu svých kolegů, bylo o něm všeobecně známo. Na jedné jeho cestě do Paříže se převrhl vůz. Když bylo vše dáno do pořádku, oslovil manželku: „Byli jsme právě u toho desátku…“ a pokračoval s ní v růženci, jako by se nic nestalo.

Alessandro Volta († 1827), proslulý objevy v oblasti elektřiny, prost vší lidské bázně, byl denně přítomen mši sv., o větších svátcích přijímal sv. svátostí (což bylo tehdy vzácností), za pobytu v Lyoně za doby revoluce zůstal svému zvyku věren, třebaže mu bylo dost nesnadno najít věrného kněze (vládního nechtěl). V neděli odpoledne vykládal dětem v kostele katechismus.

O jeho úctě k nejblah. Panně svědčí, že se denně modlíval růženec, její obraz nad domovní bránou vždy pozdravil a v sobotu sám před ním rozsvítil lampu, když na to služebník zapomněl. Až do požáru Voltovy výstavy v Como 1899 existoval jeho list z 6. ledna 1815, z něhož vyjímáme slova:

„Nechápu, jak může kdo pochybovat o mé upřímnosti a pevnosti ve víře, kterou vyznávám a která jest katolická, apoštolská, římská, v níž jsem byl narozen a vychován a ke které jsem se hlásil vždy jak srdcem, tak slovem. Jsem si vědom mnoha vin, ale nikdy jsem zvláštní milostí Boží nepochybil proti víře, jak mi svědčí svědomí… Jsem ochoten osvědčit vůči komukoli, že jsem vždy pokládal a pokládám za jedinou pravou a neomylnou tuto sv. katolickou víru, vzdávaje bez konce díky dobrému Bohu, že mne povolal k víře, v níž chci rozhodně žít a umřít v živé naději na dosažení věčného života. Pokládám ji sice za dar Boží, ale přesto jsem neopominul lidských prostředků, abych se v ní upevnil, zaplašil jakoukoli pochybnost, jež by mohla vzniknout, studovav ji důkladně…, jakož i důvody a námitky proti ní. … Duch, jenž není zvrácen neřestmi a vášněmi, nemůže leč se k ní přivinout a ji milovat.“

André-Marie Ampère († 1836) přečetl všech 22 svazků bezbožecké „Encyklopedie“, a tato četba nezůstala bez vlivu. Jen svému bystrému úsudku měl co děkovat, že neutonul. Četba Písma sv. a Otců byla mladému matematikovi posilou a záchranou. V revoluci přišel o otce, a tato ztráta by ho byla málem připravila o rozum. Až za rok se vzpamatoval – studium rostlinopisu zase vzpružilo jeho sklíčenou duši a pozvedlo k Bohu.

R. 1799 uzavřel sňatek, a sice dal se oddat potají od věrného kněze, protože ani on ani snoubenka nechtěli nic slyšet o knězi vládním nebo dokonce o civilním sňatku. Jeho objevy na poli zjevů elektromagnetických jsou epochální. Símě víry zaseté do duše od zbožné matky nezahynulo nikdy. Ozanam vypravuje o sobě, jak na něho v době vnitřních rozporů působil pohled na Ampèra klečiciho v kostele a modlícího se růženec. „Klečel před týmiž oltáři jako Descartes… po boku chudé vdovy a malého dítka, kteří byli méně pokorni než on.“

Když v poslední nemoci mu chtěli předčítat z „Následováni Krista“, podotkl, že tu knihu zná zpaměti. To byla jeho poslední slova. Z jeho výroků uvádíme: „Můžeme pozorovat jen díla Stvořitele a skrze ně se pozdvihnout až k němu. Jako skutečné pohyby hvězd jsou zakryty zdánlivými, a přec tyto zdánlivé nás vedou k poznání skutečných, tak je i Bůh takřka skryt ve svých dílech.“

Ozanam líčí, jaký vliv měla sv. víra na vnitřní život tohoto učence. „Byl krásný pohled hledět na to, co víra v jeho velké duši způsobila. Podivuhodná skromnost genia, jenž znal vše, jen vlastní genialitu ne! Upřímnost ve vědě, dnes tak řídká, jež hledá výhradně pravdu, nikoli čest. Sdílná laskavost a dobrota, se kterou vycházel vstříc každému, zvláště mladým lidem… Jestliže mnoho přemýšlel, pak nutno říci, že ještě více miloval…“ Kdykoli tito dva přátelé spolu hovořili, vždy jejich hovory skončily pohledem k Bohu.

Augustin Louis Cauchy († 1857), král matematiků, rozřešil v mládí problém, na nějž nestačil Euler ani Gaus (větu Fermatovu). V oblasti teorie funkcí vytvořil a dokázal mnoho stěžejních vět. Jeho téměř 800 publikací (jeho dílo má 11 531 stran A4) pokrývá kompletní rozsah tehdejší matematiky. Ovlivnil své současníky i pokračovatele. Byl věrný a zásadový katolík, i když to v porevoluční Francii znamenalo problémy. „Nejen genius, nýbrž i charakter, věřící katolík každým coulem, skromný, dobročinný, horlivý vincencián.“

Pro studující mládež míval mnohé přednášky (Institut catholique v Paříži), aby ji chránil před nevěrou. „Jsem křesťan, tj. věřím v božství Kristovo se všemi velkými astronomy, fysiky a matematiky minulého století. Jsem též katolík a kdyby se mne kdo tázal po důvodech, ochotně bych mu je pověděl. Viděl by pak, že mé přesvědčení není výsledkem zděděných předsudků, nýbrž hlubokého bádání. Jsem upřímný katolík, jako byla a jest většina nejvýtečnějších mužů naší doby, kteří vědě, filosofii a literatuře dělají
největší čest.“

Na smrtelném loži poručil, aby schody, kudy ponese kněz nejsvětější Svátost, byly ozdobeny nejpěknějšími květinami z jeho zahrady. Mnohé své kolegy dokázal přivést zpět ke katolické víře, například matematika a fyzika Jean-Marie Duhamela.

Edmont Tulasne († 1875), významně přispěl k rozvoji mykologie mj. objevem pleomorfismu u hub, začíná své dílo Selecta fungorum carpologia výrokem: „V každé věci a v každém vědění hledej užitek a čest i slávu Boží.“ Podobný výrok stojí na druhém listě, na třetím listě věnec květin ovíjí různé druhy hub, pod ním křížem přeložené pero a tužka, ovinuté růžencem a výrok z Písma sv. Následuje předmluva: „Proč se stejnou horlivostí nepečujeme o pokrok v mravním ohledu jako ve vědě? Co platno člověku, osvojí-li si všechno pozemské vědění, jež přec vezme za své, stará-li se pramálo o poklady, jež zloději nevykopávají a rez nebo moli nezžírají? … V každém poctivém umění a vědě lze vidět zářit paprsek božského ducha; umělec stejně jak učenec, každý svým způsobem, jsou vykladači vznešenosti Boží.“

Zdroj: P. Konrád Maria Kubeš SJ: Sbírka homiletických příkladů