Jak (ne)užívati daru řeči

Kázání P. Paula Rousseaua při mši svaté na 3. neděli postní l. P. 2023 v kapli Neposkvrněného Srdce Panny Marie v Praze. Mezititulky redakce IK.

In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen.

V dnešním evangeliu Náš Pán vyhání němého démona. Tomuto ďáblu podléháme určitým způsobem všichni. Každý křesťan musí býti osvobozen od tohoto ďábla, bránícího mu mluviti. A v širším smyslu musí býti každý křesťan osvobozen od tohoto ďábla, útočícího na nám Bohem dané dary mluvení.

Vidíme to při obřadu křtu, kdy kněz, pomazávající ústa nastávajícího křesťana, slovy našeho Pána říká: „Efetha,“ tj. otevři se. To znamená, že náš Pán potřebuje naše ústa otevříti, aby naše ústa nebyla služebníkem ďábla. Písmo svaté, kniha Přísloví, říká, že život a smrt jsou v moci jazyka. A všichni církevní otcové podali spoustu vysvětlení o všem zlu, které může jazyk na zemi přinésti. Svatý Benedikt, velký zakladatel mnišství v západní Církvi, má celou kapitolu o mlčení. V této kapitole vysvětluje, že je dokonce dobré mlčeti, i kdybychom říkali dobré věci. I kdybychom chtěli dobré věci říci, je někdy dobré zachovati mlčení, abychom se těchto věcí zdrželi. A svatý Jan Zlatoústý strašlivě popisuje všechna zla v životě osobním, obzvláště pak v životě společenském, přinášená hříchy jazyka.

Bůh, který nás stvořil, nám dal tento dar schopnosti mluviti, abychom vyjádřili své rozumové schopnosti. Zvířata mluviti nemohou, protože rozumu nemají. Člověk může jen proto mluviti, že mu rozum byl dán. A tato schopnost mluviti je jedním z nejdůležitějších základů života společnosti. Jelikož nemůžeme-li vyjádřiti svůj rozum jiným lidem, nemůže býti žádné dorozumívání. Tato Bohem daná schopnost mluviti, sloužící, aby se budovala společnost a vztah mezi lidmi, je základem všech milostí a hříchů, s touto schopností souvisejících.

Jsou tři hlavní způsoby, jak můžeme jazykem hřešiti.

Lež

Prvním z nich je lež. Lhaní je přímo proti účelu této Bohem dané schopnosti. Bůh nám dal ji dal k tomu, abychom mohli mluviti s druhým, abychom mu něco sdělili. Něco, co je pravdivé, co je užitečné, něco, co pomůže společnosti. A lhaním tak jdeme přímo proti Boží vůli o této schopnosti a tento dar Boží převracíme. A proto je lež sama o sobě hříchem smrtelným, týká-li se závažné věci. Ale i sama o sobě může býti těžkým hříchem.

Nactiutrhání a pomluva

Další způsob převrácení Božího daru mluvení, spojen se lží, je očerňování. Jsou dva způsoby tohoto hříchu: říkati pravdu, ale špatné věci o jiných lidech (nactiutrhání) nebo říkati věci nepravdivé (pomluva).

Který z těchto dvou bude těžší? Ve skutečnosti je to obvykle říkati pravdivé věci o druhých. Samozřejmě, že v tomto případě nejde o lež. Ale právě proto je velice obtížné tento hřích napraviti. Lhali-li jste o svém bližním, můžete pak snadno říci: „Ale ne, byla to lež”. Tento hřích lze snadno napraviti.

Řekli-li jste ale pravdivé věci, nemůžete později říci, že to byla lež. Škoda způsobená vaším hříchem nactiutrhání se tedy napravuje hůře.

A tento hřích se týká pátého přikázání. Samozřejmě nezabíjíme přímo fyzicky toho člověka. Ale páté přikázání se netýká jen přímého zabíjení lidí. Páté přikázání je také o ubližování jiným lidem nebo o poškozování jejich pověsti. Právě proto může tento hřích býti také hříchem smrtelným. A často se ho dopouštíme i při vážných věcech, aniž bychom si to řádně uvědomovali. Velmi často říkáme o druhých lidech zlé věci i velmi špatné věci, které jsou často pravdivé a cítíme se uklidněni, protože si řekneme „aha, vždyť je to pravda“, takže to mohu říci. Říkáte-li něco o smrtelném hříchu jiných lidí, tak to samo o sobě může býti hříchem smrtelným.

Někdy je vyjevení špatných věcí hříchem, někdy naopak dobrem

Ale je třeba říci dvě věci: (1) Svatý Tomáš říká, že většinou to není smrtelný hřích kvůli naší lehkomyslnosti. A (2): někdy je nezbytné říci o zlém / špatném počínaní druhých lidí. Kdy je to ten případ? Může-li jejich špatné počínaní způsobiti nějakou škodu společnosti nebo společnému dobru ostatních lidí. A proto zvláště dnes musíme lidem říkati o některých špatných činech jiných lidí. Proto v této krizi Církve musíme lidem říkati o špatných skutcích, o herezích, které šíří spousta církevních hodnostářů. A stejně je to i s politiky a vládci, páchajícími zlo ve společnosti.

Ale než začneme na zlé věci poukazovati, nejdříve se zamysleme: Je to nutné? Vzejde ze zla, které říkám, více dobra? Říkám zlé věci o druhých lidech jen proto, že mi to činí potěšení?

Neznamená to také, že nemůžeme s někým důvěrně mluviti, radu mu dávajíce nebo o radu nebo pomoc žádajíce a zlé činy druhých při tom zmiňovati. V tomto případě může nějaké dobro vzejíti pro nás a je dovoleno zmíniti špatné činy, abychom hledali radu či úlevu od někoho jiného. Ale i tehdy byste neměli šířiti tyto zlé věci, které říkáte, mnoha lidem.

Ještě vznešenější účel jazyka

Jazyk byl dán ne jenom k dorozumívání s jinými lidmi, ale Bůh dal této schopnosti mluviti také velmi vysoký, vznešený účel. A tím je veřejná modlitba, veřejné klanění se Bohu a jeho uctívaní.

A proti tomu můžeme hřešiti říkajíce rouhání či neuctivé věci o posvátných věcech nebo tím, že tuto schopnost mluvení zneužijeme, užívajíce ji ne k dobrému, k větší slávě Boží, ale ke zbytečným, marným řečem. Nezapomeňte, že Duch svatý skrze svatého Pavla ve svatém Písmu říká, že se budeme zodpovídati za každé marné slovo, které řekneme. Nejen za špatné věci, ale i věci neužitečné. A něco může velmi snadno neužitečným býti – k tomu, aby to bylo neužitečné, stačí, aby to nebylo užitečné. A také v souvislosti s tím všechny ty vtipy – vtipkování samo o sobě není hříchem a může býti ctností některé vtipy dělati – ale může býti hříchem, vtipkujeme-li v nadměrné míře nebo o věcech, o kterých by se vtipkovati nemělo.

Jak užívati dar řeči

Takže místo toho, abychom podléhali tomu ďáblu jazyka, používejme svůj jazyk tak, jak si Bůh přeje, abychom ho užívali. Je mnoho způsobů, jak to činiti a o některých jsme již mluvili. A chtěl bych vám dnes tři myšlenky dáti:

První z nich je zřejmá už na přirozené úrovni. Bůh nám dal tuto schopnost mluviti, abychom druhé lidi potěšili. Mluvení je jedním z nejdůležitějších základů společnosti. A je velkým skutkem lásky, když člověk dává útěchu, utěšuje trpící nebo smutné lidi. A v dnešní společnosti najdete spoustu smutných a zmatených lidí. Počet sebevražd je tak vysoký, protože spousta lidí nezná pravdu, nezná Boha a jsou bez naděje.

Pán Bůh nám tedy dal tuto schopnost, abychom lidem pomáhali. A k tomuto skutku dobročinnosti a lásky Pán Bůh dává mnoho požehnání. Může to býti dlouhá diskuse, ale může to býti jenom slovo, nebo často jenom úsměv. Neměli bychom býti sobečtí, vždy jen na sebe myslíce. Měli bychom mluviti tak, abychom druhému pomáhali.

A mimochodem, i na přirozené úrovni, to byl jeden z hloupých nápadů a vlastně proti Božímu záměru, když nám během tzv. zdravotních uzávěr zakazovali s druhými lidmi osobně mluviti. Před pár dny jsem jel autobusem v Baskicku ve Španělsku a na jízdence byla věta: „Pro bezpečné cestování na druhé nemluvte.“ Ale Pán Bůh nás učinil jako mluvící tvory, abychom mluvili k druhým. A učinil nás mluvícími také proto, abychom jim skrze řeč pomáhali. A tak přerušením, zakázáním této normální a Bohem chtěné vzájemné vazby a dorozumívání se tito vládci světa přičinili o více smrtí sebevraždami než tímto údajným virem.

Druhou myšlenkou k užívaní řeči je užívati ji k tomu, abychom druhému sdělili pravdy našeho náboženství. Náš Pán Ježíš Kristus, cituje v evangeliu v proroka Izajáše, říká, že nohy apoštolů a misionářů jsou velmi slavné. V časech těch misionáři cestovali pěšky. Říká-li to Duch Svatý o nohách misionářů, co teprve jejich jazyk? A my všichni, nejen kněží, musíme vydávati svědectví, býti svědky pravdy zjevené Bohem. Neobjevili jsme ji sami, tato milost zjevení víry nám byla dána od Boha. Ale Pán Bůh nám a vám tento dar dal ne proto, abychom ho pohřbili, nýbrž abychom ho šířili dál. Samozřejmě, je to na prvním místě posláním představitelů Církve toto zjevení šířiti. Ale každý kněz a každý věřící jej musí šířiti v poddanosti Církvi. Musíme šířiti evangelium a Boží slovo lidem neznajícím. A tito lidé tvoří naprostou většinu světa. A těm, kdo se tomuto apoštolátu oddají, je v některých případech Bohem uděleno a Církví oficiálně schváleno mnoho milostí.

Třetí myšlenkou, jak tohoto daru užívati, jak si to přeje Bůh, je samozřejmě modlitba a oslavování Boha našimi slovy. Samozřejmě, jelikož je náš rozum uvnitř nás, modlíme se nejprve svým srdcem. Ale Bůh nám dal jazyk, abychom tuto vnitřní modlitbu vyjadřovali i navenek. Svatý Augustin říká, že kdo zpívá, dvakráte se modlí. Takže například při mších svatých byste měli písně a modlitby k Bohu rádi zpívati. Je to velmi svatý způsob, jak si jazyk posvětiti, tím, že se modlíme k Bohu.

Takže udržujíce tyto tři myšlenky na paměti měli bychom se k Panně Marii obrátiti a zasvětiti svůj jazyk a svůj způsob mluvení Pánu Bohu skrze Pannu Marii. Podívejte se, jak byla tichá. Ať jsou naše slova vzácná, ať jich je málo, ale ať jsou svatá jako slova Panny Marie.

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen.

Previous post Tradiční postní praxe
Next post Tradiční Velikonoce a biřmování