Sv. Ignatius Antiochijský a přednost římské církve

Podrobný výklad života sv. Ignatia a jeho listů: O sv. Ignátiovi mučeníku (F. Sušil, 1874)

Ignatius, zvaný též Theoforos (Bohonosný, řec. Θεοφορός), – syrský biskup, jak se nazývá ve svém listě k Římanům (II, 2) – byl třetím biskupem antiochijským po sv. Petru a Euodiovi (Euseb., Hist. eccl. III, 22). Martyrium s. Ignatii, pocházející ovšem až ze 4.–5. stol., mluví o Ignatiovi jako o žáku apoštola Jana. Vliv sv. Jana na formulaci Ignatiových myšlenek je až příliš nápadný, než abychom mohli zcela odmítnout tuto zprávu. Sv. Ignatius dosáhl za císaře Trajana (98–117) koruny mučednické, když byl pod vojenským dozorem dopraven do Říma a tam předhozen divokým zvířatům (kol. r. 107). Na cestě do Říma napsal sedm listů, a to čtyři ve Smyrně a tři v Troadě. Ze Smyrny psal listy k obcím v Efesu, Magnesii, Trallech a k Římanům, v Troadě pak k Filadelfským, Smyrňanům a k biskupu Polykarpovi. Žádnou církev neoslavuje sv. Ignatios tak slavnostně jako římskou. V bohatých epitetech zvláštního Ignatiova vyjadřování se obráží jeho úcta, ale i náznaky toho, jaké postavení zaujímala mezi křesťanskými obcemi obec římská:

„Ignatios zvaný též Theoforos církvi, jež ve velkomyslnosti nejvyššího Otce a Jeho jediného Syna Ježíše Krista nalezla milosrdenství, milované, osvícené vůlí Toho, jenž chce vše, co chce láska našeho Boha Ježíše Krista, církvi, jež zaujímá přední postavení v krajině Římanů, jež je hodna Boha, lásky, blahořečení, chvály, jež je důstojně řízena, jež je čistá, na předním místě lásky, jež se řídí Kristovým zákonem a Otec jí dal jméno. Ve jménu Ježíše Krista, Syna Otce ji pozdravuji.“

Slovy „v krajině Římanů“ možno rozumět římskou diecési, ale též z dalšího náznaku v širším významu celé římské impérium. Stejně jako pro předchozí „jež zaujímá přední postavení v krajině Římanů“ tak i pro „na předním místě lásky“ – προκαϑημένη τῆς ἀγάπης – použil sv. Ignatios řeckého výrazu „prokathésthai – prokathémené“. V přetlumočení to znamená „být v čele, být na předním místě“ – spojeno s druhým pádem (jako je tomu v tomto případě) znamená též „střežit, chránit něco“. Slovo „láska,“ řecky „agapé“ je zase typický výraz Ignatiův. Použil jej několikrát ve významu „církev“ (Tral. XIII, 1; Filad. XI, 2; Smyrn. XII, 1) jako společenství křesťanů spojených v Kristově lásce. Zde podle smyslu má na mysli nejpravděpodobněji celou církev.

Pravost listů sv. Ignatia, kterou podnes někteří protestanté popírají, hlavně z toho důvodu, že je v nich jasně vyslovena myšlenka monarchistického episkopátu, je potvrzena svědectvím sv. Polykarpa, dále citáty u Origena, sv. Irenaea, Eusebia a sv. Jeronyma.

Zdroj: J. Samsour, Základy patrologie, 1908; J. J. Novák, Spisy Apoštolských Otců, 1971.