Týdenní rozjímání: Neděle dvacátá první po Sv. Duchu

NEDĚLE DVACÁTÁ PRVNÍ PO SV. DUCHU.

Mat. XVIII, 23–35.

„Podobno jest království nebeské člověku králi, který chtěl počet vésti se služebníky svými.“ (v. 23.)

Bůh bude od nás žádati účet, jak jsme používali všeho, co nám svěřil.

Duše i tělo, rozum i vůle, smysly, síla, zdraví, statky vezdejší, dary přirozené i dary milosti, to vše se má vztahovati a odnášeti jedině ke slávě a ke službě Boží.

Není ani skutku, ani slova, ba není ani žádosti nebo myšlenky, která by nebyla vyšetřena, souzena, odměněna nebo potrestána.

Budeme klásti počet i z každého slova zbytečného.

Předsevzetí: Budu každého večera zpytovati své svědomí, jako kdybych šel na Boží soud.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který mne jednou budeš souditi, uděl mi té milosti, abych ušel odsouzení pravidelným zpytováním svědomí a častým vzbuzováním dokonalé lítosti.

PONDĚLÍ.

„Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.“ (v. 26.)

Hle, již celá léta mi Bůh poshovuje, již celá léta mu ukrádám – aspoň z části – to, čeho se mu má dostati.

Všechno ve mně by mělo přispívati k Boží slávě a k Boží službě, a zatím já obracím vše, nebo skoro vše, k svému užitku nebo spíše k své zkáze.

Myslím jen na sebe, miluji jen sebe, hledám ve svých slovech i skutcích jen svůj osobní prospěch.

A Bůh mi ještě neodňal užívání mých schopností, ještě mi neodňal tento život, jehož tak zneužívám.

Jaká to shovívavost!

Předsevzetí: Budu často obětovati Bohu vše, co jsem, a vše, co konám.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, prosím pokorně: poshověj mi ještě. Od nynějška chci vše konati jen k Tvé oslavě.

ÚTERÝ.

„I slitoval se pán nad služebníkem oním, propustil ho a dluh mu odpustil.“ (v. 27.)

Ale nejen že Bůh mi stále poshovuje, nejen že mi ponechává svých darů, on si mne nad to ještě uchovává pro svou službu nehledě k těm vytáčkám ustavičným, jimiž se proviňuji.

A na tom ještě není dosti: jakmile jen uznám svou nevěrnost a nevděčnost, již zapomíná na minulost a uděluje mi nové milosti pro budoucnost.

Předsevzetí: Budu hleděti nahraditi ztracený čas a věnovati se upřímně službě Pána Ježíše.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych nikdy nezapomenul na tu skutečnost, že odpouští-li mi Otec nebeský tak snadno můj dluh, je to jen za cenu Tvé krve, kterou jsi za nás dostiučinil; ať nezapomenu, že jsem a zůstanu Tvým dlužníkem po celou věčnost.

STŘEDA.

„I uchopil ho a hrdloval se s ním řka: Zaplať, cos dlužen.“ (v. 28.)

Tak jednal ten omilostněný služebník s jedním ze svých druhů, který mu dluhoval nekonečně méně.

Jedná-li se o omluvení našich chyb, třeba i těžkých, najdeme tisíc vhodných důvodů.

Ale když někdo pochybí vůči nám, i nejnepatrnější urážka je neomluvitelnou.

Objevíme tisíc důvodů pro odsouzení, ale ani jeden k omluvení.

Předsevzetí: Budu odpouštěti křivdy i zapomínati na ně.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který jsi dovedl omlouvati i ty, kteří Tě na kříž přibíjeli, dej mi pochopiti tu pravou velikost duše, která spočívá v tom, že dovedeme odpouštěti křivdy a zapomínati na ně.

ČTVRTEK.

„Uzřevše pak služebníci jeho, co se událo, zarmoutili se velice.“ (v. 31.)

Nic mám tolik neškodí v očích těch, s nimiž žijeme, jako ta nemilosrdná přísnost, která nás činí nepřístupnými, neskromnými a nesmiřitelnými.

Ten, kdo nedovede nic snésti, stává se sám nesnesitelným.

Také se nerado odpouští tomu, kdo sám nic neodpouští.

Předsevzetí: Budu rád přimhuřovati oči nad poklesky svých bližních.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nedopouštěj, abych zarmucoval své bratry nesnášenlivostí vůči těm, kteří mne urazili snad ani nechtějíce a připomeň milostivě, že i já mám dosti chyb, které vyžadují shovívavosti.

PÁTEK.

„I rozhněval se pán a dal jej mučitelům, dokud by nezaplatil všeho dluhu.“ (v. 34.)

Zasloužíme slitování, nemáme-li ho sami k svým bratřím?

Nevyžadujeme příliš, nechceme-li, aby Bůh podobně jednal vůči nám?

Děsíme se očistce, a vším právem. A tam budeme museti odpykati i každé slovo marné.

Proto odpouštějme a promíjejme, co jsou nám dlužni, a Bůh nám také odpustí, co mu dlužíme.

Odpouštění křivd je tajuplným prostředkem ke zmírněni a ukrácení očistcových muk.

Předsevzetí: Budu často pomýšleti na přísnost Božích soudů, abych sám byl méně přísný ve svém posuzování bližních.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, zjemni mé srdce příkladem a vlivem svého božského Srdce tolik jemného a tolik pokorného, abych dovedl odpouštěti a zapomínati všechny ty domnělé i skutečné křivdy.

SOBOTA.

„Tak i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému ze srdcí svých.“ (v. 35.)

Ostatně, čím jsou všechny ty urážky nám učiněné u porovnání s těmi, jimiž my jsme se provinili proti Bohu?

Vždyť nejčastěji ty křivdy jsou jen domnělé.

Často nazýváme křivdou pouhé slovo, zákrok, způsob jednání vůči nám, což vše ve skutečnosti není než spravedlností, jíž se nám dostává, a spravedlností pevně postavenou na pravdě.

Ostatně taková urážka jen zřídka kdy nám působí škody duchovní a obyčejně nepoškozuje naše zájmy věčné.

Předsevzetí: Budu v urážkách, jichž se mi dostane, spatřovati jenom prostředek k usmíření a napravení vlastních chyb.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych poznal, že po tolika urážkách nejvyšší Dobroty nemám práva býti tolik citlivý k urážkám, které mi vlastně více prospívají než škodí.