Týdenní rozjímání: Neděle pátá po Velikonoci a Nanebevstoupení Páně

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE PÁTÁ PO VELIKONOCI.

Jan XVI, 23–30.

„Budete-li zač prositi Otce svého ve jménu mém, dáť vám.“ (v. 23.)

Slib tento je určitý a všeobecný: „Budete-li zač prositi.“ Nic není vyňato, ani časné ani duchovní.

Proč žádáme tak zřídka a tak málo?

Máme přec tolik různých přání a je tak snadno dojíti jich splnění.

Jen třeba vzpomenouti si, jak mocné je přesvaté jméno Ježíš a co síly se v něm skrývá, jen třeba prositi ve jménu Pána Ježíše.

Předsevzetí: Budu vždycky o všecko žádati ve Jménu Pána Ježíše.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych Tvé přesvaté jméno měl stále v srdci a stále na rtech – neboť skrze ně a v něm zmohu vše.

PONDĚLÍ.

„Proste a vezmete, aby radost vaše byla úplná.“ (v. 24.)

Nic nepotěší duši tak, jako modlitba.

Proto prosme a vezmeme více ještě a lepší než jsme doufali.

Naše radost bude pak plná a překypující.

Jen se modleme a zkušenost nám pak poví, je-li Bůh dobrý, je-li Bůh mocný.

Předsevzetí: Budu se ve všech svých potřebách utíkati k modlitbě.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který toužíš po tom, abys mohl rozdávati své milosti, rozněcuj mou důvěru k modlitbě.

ÚTERÝ.

„Zjevně budu vám zvěstovati o Otci.“ (v. 25.)

Pán Ježíš mluví k nám bez přestání o svém Otci, On, Slovo Otce, obraz Otce, odlesk Otce: Jeho povinností je „zvěstovati o Otci“.

Ukazuje nám jej, jaký je ve svých dílech.

Zjevuje nám jej svým slovem a předvádí jej naší víře hlasem své Církve.

Proto věřme a žijme dle víry. Víra se jednou změní v přímé patření a On nám ukáže Otce, jaký je sám v sobě a uzříme jej tváří v tvář.

Předsevzetí: Budu vždy poslouchati Pána Ježíše a plniti jeho svatou vůli.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mne svou milostí, abych si svým životem zasloužil jednou spatřit Otce nebeského v blažené věcnosti.

STŘEDA.

„Otec sám miluje vás, protože vy jste milovali mne.“ (v. 27.)

Milovati Ježíše to je milovati Syna Božího. Milovati Syna to je milovati Otce: neboť Syn je jedno s Otcem.

Jak pak by však Otec nemiloval toho, kým je milován? A ten, kdo miluje Syna, miluje toho, koho Otec miluje.

Jak pak by však Otec nemiloval toho, kdo miluje jeho milovaného Syna?

Proto milujeme-li Ježíše, milujeme v něm i Otce, a tak si zasloužíme, aby i On miloval nás, a to ze dvou příčin: že milujeme jeho milovaného Syna a v Synu že milujeme Otce.

Předsevzetí: Chci vždy vroucněji milovati Pána Ježíše.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej mi, abych miloval nejen Tebe, nýbrž i ty, kteří tebe milují a kteří se snaží Tobě býti podobnými.

NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ.

Mar. XVI, 14-20.

„Jdouce do veškerého světa kažte evangelium všemu stvoření.“ (v. 15.)

Také my můžeme jíti do celého světa. Ale jak? Svou modlitbou a svým slovem.

Modleme se za všecky lidi a za všecky národy, za křesťany i za nevěřící, za spravedlivé i za hříšníky, za živé, za umírající i za mrtvé: a tak modlitbou svou jdeme celým světem.

Hlásejme Pána Ježíše – každý podle svého stavu – v soukromí i veřejně; slovem i písmem, lhostejným a nevěřícím ještě spíše než věřícím a horlivým – „všemu stvoření“.

Tak naše slovo jinými zas opakované bude se šířiti na všecky strany.

Naše modlitba nikdy nezůstane neužitečnou, naše slovo nebude nikdy ztraceno: dobré zrodí dobro, jako zlé plodí zlo.

Předsevzetí: Budu hleděti šířením dobrého tisku šířiti i svaté učení Kristovo.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj má slova, kdykoliv se mi naskytne příležitost povzbuzovati bližní k dobrému.

„Kdo uvěří a pokřtěn bude, spasen bude.“ (v. 16.)

Nestačí jen věřiti, také je třeba dáti se pokřtíti a zachovávati přikázání. Stejně však nestačí přijmouti křest a zachovávati přikázání, nýbrž je také nutno věřiti. Ani víra bez skutků, ani skutky bez víry nestačí k spasení.

Rovněž tak bez Boha nemohu dojíti spásy, ale také beze mne Bůh mne nespasí.

Marně by mi Bůh nabízel svou milost; kdybych ji nepřijal, nemohla by mne posvětiti.

Marně by mne Bůh k Sobě táhl; kdybych se nenechal vléci, nikdy bych k Němu nedošel.

Předsevzetí: Musím vždy spolupůsobiti s milostí Boží.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nedopouštěj nikdy, abych nechal milost Boží bez účinku přecházeti kol své duše.

„Ve jménu mém budou zlé duchy vymítati.“ (v. 17.)

Poznávejme jen, křesťané, svou moc a hleďme ji také používati.

Jediným slovem můžete vymítati zlé duchy a ještě spíše jejich lidské náhončí, kteří jsou přec daleko slabší než zloduch sám.

A toto slovo tak mocné je přesvaté a vznešené jméno Ježíš.

Nuže, proč je to sladké a mocné jméno tak zřídka v našich ústech při důvěrné modlitbě, proč je tam tak často lehkovážně a bezmyšlenkovitě?

Předsevzetí: Nebudu bráti jména Božího nadarmo.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych hned v první chvíli pokušení zapuzoval nebezpečí vzýváním přesvatého jména Tvého.

„Novými jazyky mluviti budou.“ (v. 17.)

Přejeme-li si věděti, zda jsme přijali ducha Ježíše Krista, Ducha Svatého, pak zkoumejme svůj jazyk. Mluvíme „jazykem novým“?

Žijeme-li duchem světa, pak je nás slyšeti chváliti bohatství, rozkoše a důstojenství.

Žijeme-li však duchem Kristovým, pak naše mluva je zcela jiná: chválíme to, čím svět pohrdá: chudobu, utrpení, pokořování, a pohrdáme tím, co svět velebí: rozkoš a lidskou slávu.

Předsevzetí: Nebudu ani smýšleti ani mluviti jako svět.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, abych i já mohl mluviti jazykem novým, dopřej mi, abych dobře pochopil Tvou mluvu: mluvu Tvého evangelia a Tvého kříže.

„A když Pán Ježíš byl k nim domluvil, vzat jest do nebe a usedl po pravici Boží.“ (v. 19.)

Včera Pán Ježíš visel přibitý na kříži a jeho nepřátelé nevěřili, že by s něho mohl sestoupiti.

Dnes vstupuje na nebesa. Kde jsou jeho protivníci se svou nevěrou? Ať mu zabrání stoupati, anebo až se bude chtíti vraceti k poslednímu soudu, ať mu zabrání sestupovati.

Včera Pán Ježíš visel na třech hřebech mezi nebem a zemí, dnes usedl po pravici Boha Otce.

Po ponížení následuje sláva, po námaze odpočinek, po utrpení radost.

Předsevzetí: Budu dbáti, abych již nyní byl v nebi živou vírou, pevnou nadějí a vroucí láskou k Bohu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych si vážil co nejvíce svatého přijímání, při němž usedáš v mé duši.

„(Apoštolově) vyšedše kázali všude.“ (v. 20.)

Milujeme-li Pána Ježíše, pak nezůstaneme nečinní. Se zrakem k nebi upřeným půjdeme všude šířiti Jeho království spíše svým dobrým příkladem než pouhým jen slovem.

Zde na zemi není času k dlouhému odpočívání: až v nebi usedneme si s P. Ježíšem. Zde třeba stále kupředu za naším Pánem a nezdržovati se zbytečně.

Předsevzetí: Budu o Pánu Ježíši mluviti všude, vždy a ve všem.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mne, abych se snažil býti Tvým apoštolem nejen slovy, ale hlavně příkladným svým životem.

„A Pán jim pomáhal a potvrzoval slova jejich zázraky.“ (v. 20.)

Nepomáhá-li nám Pán, naše práce zůstává bezvýslednou. Nepotvrzuje-li naše slova nebeskými znameními, zůstanou bez účinku.

A jaká to jsou znamení Jeho pomoci a Jeho souhlasu?

Někdy jsou to zázraky v řádu přirozeném, na př. uzdravení nemocných nebo vzkříšení mrtvých a p.

Jindy zas jsou to zázraky v řádu nadpřirozeném, na př. konání hrdinných ctností nebo obrácení hříšníků.

Předsevzetí: Ačkoliv vím, že všechen zdar mých prací závisí jen na Boží pomoci, budu se přec vždy namáhati, jako by vše záviselo jen na mně.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vím ze zkušenosti, jak bezmocné je všechno mé přičinění bez Tvé pomoci, a proto prosím pokorně, posiluj mou dobrou vůli.

PÁTEK.

„Opět opouštím svět a jdu k Otci.“ (v. 28.)

Po příkladu Pána Ježíše musíme, chceme-li se povznésti k Bohu, odlučovati se od světa.

Jako On, Bohočlověk, tak i každý „člověk Boží“ probíhá v životě jakýmsi kruhem: od Boha sestupuje na svět, a se světa stoupá k Bohu.

Od modlitby přechází k práci a od práce se vrací k modlitbě.

Láska k Bohu plodí lásku k bližnímu, který je obrazem Božím, a láska k bližnímu povznáší nás k lásce Boha, pravzoru všech dokonalostí.

Předsevzetí: Nezapomenu nikdy, že modlitbou se povznáším k Bohu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych se účinnou láskou k bližnímu povznášel vždy více k milování Tebe.

SOBOTA.

„Nyní víme, že znáš všecko.“ (v. 30.)

Ano, Pán Ježíš zná všecko.

On čte v našich duších i v našich srdcích, odpovídá našim otázkám a našim touhám mnohdy ještě dříve, než jsme je projevili. Ale nejen že zná naše touhy, on také dobře ví, co je nám prospěšné nebo nutné, a co by mohlo škoditi naší duši a ohrožovati naši spásu. To všecko zná. Ale nejen že všecko zná, on také všecko může, a nic jiného nechce než dobro.

Proto musíme v Něj plně důvěřovati.

Předsevzetí: Chci míti stále před očima, že jen Pán Ježíš může splniti mé touhy.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, prosím pokorně, toužím-li někdy po věcech, které mé duši by nebyly na prospěch, uděl mi místo toho jiných milostí, o nichž víš, že jsou mi nutné.