Katechismus: Svěcení žen
Platně přijmouti svátost svěcení může pokřtěný muž, jenž je s to, aby svůj úmysl svobodně projevil.
Pokřtěný muž může býti vysvěcen. Bylo totiž jak ve St. tak v N. zákoně pevné přesvědčení v církvi, že pouze mužové jsou schopni ke službě oltářní. Kristus vyvolil za apoštoly muže, a tito světili muže za své nástupce. Apoštol Pavel pak rozhodně prohlásil: „Ženy ve vašich shromážděních mlčte, neboť nedopouští se jim mluviti, nýbrž podřizovati se mají, jak zákon praví.“ (1. Kor. 14, 34). „Vyučovati pak ženě nedopouštím, ani panovati, nýbrž býti v tichosti.“ (1. Tim. 2, 12).
Církev nikdy nepřivolila, aby žena byla vysvěcena na kněze. Kdyby podle božského práva byly ženy schopny kněžství přijmouti, bylo by od církve nespravedlivé je vylučovati. „Co svět světem stojí,“ dí sv. Epifanius, „nikdy nesloužila žena jako kněz Hospodinu.“ (Haeres. 79, 3; srov. Tertullian, De vel. virg. 9).
Diakonisky vyučovaly za starých dob ženy ke křtu, posluhovaly jim, když byly při křtu do vody ponořovány, dozíraly na vchod pro ženy při bohoslužbě, pečovaly o vdovy a konaly skutky dobročinné. Do tohoto úřadu byly sice za církevních obřadův uváděny, avšak tím nebyly zařaděny k duchovnímu stavu, jak sv. Epifanius svědčí: „Je sice v církvi řád diakonisek, avšak není ustanoven ke kněžskému úřadu nebo k nějakému podobnému výkonu, nýbrž aby pečoval o slušný mrav ženského pohlaví“ (l. c.)
Knězová (presbylera), biskupová (episcopa), nazývaly se matky kněží a biskupů nebo manželky, které se dobrovolně manželství zřekly, aby jejich manželé mohli se státi kněžími.
Abatyše bývaly sice slavnostním způsobem svěceny a obdržely odznaky svého úřadu, než tím nebyly zařaděny do stavu duchovního.
Tolik je nepochybně jisto, že nikdy nebyla diakoniska vysvěcena na kněze, ač církev někdy byla nucena, aby zapověděla ženám přisluhovati eucharistií.
Zdroj: P. Richard Špaček, Katolická věrouka, 1922, díl III., str. 447
Abatyše benediktinského opatství sv. Walburgy v Eichstattu s odznaky svého úřadu: berlou, pektorálem, prstenem a rukavicemi.
