Girolamo Savonarola: Disputace o Mesiáši proti židům
Kdo je lhářem, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist, kdo popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce; kdo vyznává Syna, má také Otce. (1 Jan, 1, 22–23)
Je příznačné, že modernističtí autoři českého překladu neopomínají vyjádřit své farizejské pohoršení nad Savonarolovým „příkrým odsouzením“ židovského náboženství a sami se přiznávají k opuštění dvoutisícileté nauky katolické Církve, neboť, jak píší, „obrat v této věci přineslo až 20. století a deklarace 2. vatikánského koncilu“.
Našemu pokoncilnímu vnímání zní velmi cize příkrá slova odsudků proti židovskému a muslimskému náboženství. Nejen odsudek samotný, ale i argumenty, vycházejí mnohdy z fundamentalistického čtení Písma a z dobové exegese, jsou pro nás nepřijatelné. Projevuje se tu velmi odmítavý postoj středověkého křesťanstva k židovskému národu jako celku. Obrat v této věci přineslo až 20. století a deklarace 2. vatikánského koncilu Nostra aetate, paragraf 3 (o islámu) a zvláště 4 (o židovském náboženství): „Židé nesmějí být označováni ani za zavržené Bohem ani za prokleté, jako kdyby to vysvítalo ze svatého Písma.“
