Katechismus: Syn Boží sestoupil do pekel

Podmětem všech článků [víry] od druhého „I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného“ a ostatní, až do osmého, jest Syn Boží; tedy Syn Boží se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny a ostatní; tedy Syn Boží také zemřel, pohřben jest, vstoupil do pekel, vstal z mrtvých. Nelze proti tomu namítati, že Bůh nepotřeboval vstoupiti do pekel, poněvadž jest všude, tedy i tam; neboť když vstoupil do pekel Syn Boží, vstoupil tam hypostaticky spojený s duší lidskou.

Byli ovšem někteří bludaři, kteří tvrdili, že se osoba Božská v době utrpení a smrti Páně odloučila od těla i od duše, což prý vyjádřil Kristus volaje na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Avšak učení to jest úplně bludné, a příčí se apoštolskému vyznání víry, které praví, že Syn Boží trpěl, zemřel, pohřben byl, vstoupil do pekel, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa.

Hypostatické spojení osoby Božské s přirozeností lidskou v Kristu nebylo a nebude přerušeno nikdy. Když tedy Kristus Pán na kříži zemřel, odloučila se jeho nejsvětější duše od těla, ale Syn Boží, osoba Božská, zůstal nerozlučně spojen jak s tělem, tak s duší. S tělem pohřben jest, s duší nebo s duchem sestoupil do pekel; tedy sestoupil tam s Božstvím i s duchem, ale nesestoupil tam s tělem, s tím byl pochován v hrobě. Z toho vidíme, že se měli i v době smrti lidé klaněti jak duši Kristově, tak také tělu, poněvadž byla s oběma hypostaticky spojena osoba Božská.

Peklem slove místo, kde [duše] neviděli Boha, požívali milosti a netrpěli muk, to jest limbus – předpeklí. Odtud Kristus Pán ony duše vyvedl a potom již sem nikdo nesestoupil. Ony duše spravedlivých, ku kterým Kristus Pán svou duší sestoupil, nebyly v moci ďáblově, nýbrž očekávali tu šťastnou dobu, až Pán vykoná dílo vykupitelské a otevře brány nebeské, které byly až do jeho smrti zavřené. V příčině duší v očistci třeba říci, že ty duše, které vytrpěli již dosti, Kristem byly uvedeny do blaženosti věčné; ty pak, které ještě nevytrpěli dosti, zůstaly v očistci dále. Jest učení dojista správné, že nebyly všecky duše až do smrti Kristovy v očistci, nýbrž jako nyní po vytrpění trestu přicházejí do nebe, tak před smrtí Kristovou přicházely do lůna Abrahámova, do předpeklí.

Zdroj: P. František Šulc, Kritický rozbor M. Jana Husi, 1902, str. 24–25

Friedrich Pacher: Kristus vyvádí duše z limbu (1460)