Týdenní rozjímání: První neděle v postě

Úvod k rozjímání >

PRVNÍ NEDĚLE V POSTĚ. (INVOCABIT)

Mat. IV, 1-11.

„Tehdy byl Ježíš uveden na poušť od Ducha, aby pokoušen byl od ďábla.“ (v. 1.)

Duch Svatý vede na poušť, daleko od lidí, daleko od hluku, daleko od zlých příkladů, daleko od rozkoší a marností světa.

Ale často i na poušti setkáváme se s ďáblem a s pokušením.

Úplný klid a bezpečnost nenajdeme v tomto životě, který zde na zemi je bojem. „Militia est vita hominis super terram.“

Předsevzetí: Budu se vyhýbati světu a míti zalíbení v ústraní.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, najdu-li v ústraní ďábla, aspoň tam Tebe najdu také a Ty mi jistě pomůžeš proti nepříteli.

PONDĚLÍ.

„A postiv se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, potom zlačněl.“ (v. 2.)

Půst připravuje k duchovnímu boji. Proto postem počínejme přemáhati sebe sama.

Tak si zajistíme nadvládu duše nad tělem, a rozumu nad smysly a budeme pak moci snáze přemáhat nepřítele zevnějšího.

Slabost těla působí nezřídka sílu ducha.

Předsevzetí: Budu ovládat své smysly a podrobovati je rozumu a milosti.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, pomáhej mi umrtvovati smysly, čehož vznešený příklad dal Jsi mi svým čtyřicetidenním postem.

ÚTERÝ.

„Ne samým chlebem živ jest člověk, nýbrž každým slovem, které vychází z úst Božích.“ (v. 4.)

Člověk nemá pouze tělo, má i duši.

Chléb je pokrmem těla, slovo Boží je pokrmem duše.

Chléb se mění v naši krev, v naše tělo – slovo Boží zase přeměňuje naši duši a činí ji jaksi účastnu božství.

Neboť vírou a slovem Božím naše myšlenky a naše přání stávají se božskými: vírou smýšlím jako Bůh, chci jako Bůh, neboť vírou myslím na to, co myslí Bůh, a chci to, co chce Bůh.

Není to život svatý, život božský, život blažený?

Předsevzetí: Budu žíti z víry, přizpůsobuje své smýšlení a své jednání slovu a příkladu P. Ježíše.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, ať jen za Tebou vždy kráčím, poněvadž jen Ty máš slova života věčného.

STŘEDA.

„Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.“ (v. 7.)

Nepouštěj se do věcí mimořádných: kráčej cestou obvyklou.

Jednej jako ostatní, ale lépe. Hleď se od jiných lišiti jen tím, že budeš překonávati sebe sama.

Nesnaž se jen spravedlivým se zdáti, nýbrž jím býti, neboť svatost, ta pravá krása, spočívá v tom, že dokonale a spravedlivě konáme i věci zcela všední.

Svatý činí jen to, co každý má činiti, ale činí to dobře: „bene omnia fecit“.

Předsevzetí: Budu hleděti konati vše, co konám, dobře: bez hluku a bez okázalosti.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi, prosím, té přímé a čisté prostoty, která se neuchyluje ani na pravo ani na levo, nýbrž směřuje pouze k Tobě.

ČTVRTEK.

„Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš se mi klaněti.“ (v. 9.)

Toto všecko tobě dám: všechna království světa a jejich slávu, které tu satan ukazoval Pánu Ježíši s vrcholku hory, na niž jej vynesl.

Ale je třeba padnouti, aby se získalo království světa, neboť svět uděluje své pocty a svůj souhlas jen tomu, kdo o ně žebrá leže pokorně u jeho nohou.

Je něco poddajnějšího, více nižšího, více otročtějšího než lakový ctižádostivec?

A jaká bude odměna za tolik pokořování?

Satan slibuje to, co mu nepatří: vážnost a moc nejsou závislé na jeho vůli.

Jen Bůh a lidé je rozdělují. Lidé však ctižádostivcům neudělují leda své opovržení, a Bůh, ten se pýše posmívá a rád ji uvádí v zahanbení.

Předsevzetí: Chci pohrdati slávou tohoto světa, abych se cítil volným a svobodným.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nedopusť, abych se dal svésti sliby satana a světa.

PÁTEK.

„Odejdi, satane, neboť psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti a jemu jediné poctu božskou vzdávati.“ (v. 10.)

Buďme vždy bezohlední a přísní k ďáblovi a nezapomínejme, že kdokoli se protiví oslavě Boží, kdokoli se snaží svésti nás k hříchu, ten hraje roli satana, a proto zažeňme ho suše, chladně, rozhodně.

Předsevzetí: Jediným cílem všech mých úmyslů bude vždy jen čest a sláva Boží a jeho svatá služba.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který jediný Jsi mým Pánem a Bohem, dej, abych Tobě jedinému sloužil a došel tak pravého štěstí.

SOBOTA.

„I opustil ho ďábel, a hle, andělé přistoupili a sloužili jemu.“ (v. 11.)

Po ďáblu přichází anděl. Zde na zemi náš život se potácí mezi zármutkem a útěchou.

Různí duchové se střídají u nás: někdy stojíme pod vlivem dobrého, jindy zas pod tlakem zlého.

Jest psáno, že andělé přistoupili – nebyli tedy daleko. Po dobu pokušení stojí opodál a to proto, aby nám ponechali zásluhu boje a čest vítězství.

Ale nejsou od nás daleko, připraveni k pomoci, je-li třeba, a ochotni posloužiti nám, až zapudíme nepřítele.

Předsevzetí: V hodinu zkoušky budu pomýšleti na radost, která odmění mou vytrvalost.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, pomáhej mi v boji sám nebo svými anděli a nenech mne podlehnouti v pokušení.