Trojí rod Páně

P. František Sušil

Zda-li víš ty duše rozmilá,
kolikerý rod Kristus má?
To ti církev na Vánoce dí,
kážíc knězi sloužiti tré mší.

Když ta první mše se počíná,
krajina jest v půlnoc odína.

Značí každému to člověku,
že se zrodil z Otce od věku.

Přepodivný je ten Boží rod,
nevystihlý, jak hloub mořských vod.

Jako půlnoc zastírá se tmou,
tak rod ten jest zastřen mhou.

Nelze dále o něm hovořit,
třeba hluboce se pokořit.

K druhé mši se tehdy zazvoní,
když se noc již ke dni nakloní.

Druhá mše ta, z rána sloužená,
narození druhé znamená:

Jak se zrodil z Panny Marie,
z Panny čisté jako lilie.

Když on přišel v těle, prchla noc,
a den světlý ujal věčnou moc.

I rod ten jest divné osnovy,
žádná řeč o něm dost nepoví.

Zázrak je to všechněch zázraků,
duch náš stojí tu jak v omraku.

Pokory to Boží věčný sloup,
nevystihlá je to lásky hloub.

Hloub ta vší se mysli zamyká,
ani anděl do ní nevniká.

Třetí svatá mše se sloužívá,
když den v jasnotu se odívá.

Tím se tobě ten rod naskýtá,
když Pán do duše ti zavítá.

V duši lidské hodlá bytovat,
tam mu chrám má člověk budovat.

Tam se tobě zas chce narodit,
duši tvé chce věčně vévodit.

Ó měj Mariinu útrobu,
vezmi na se Páně podobu!

Jak den víc a víc se rozžehá,
tak nechť v tobě láska vyšlehá.

Proměň docela se v jeho tvar,
oddej se mu na vše věky v dar.

Běda, když Pán tluče na dvéře
a se k němu člověk nebéře!

Ale blažen, kdo mu otvírá,
a své srdce jemu rozstírá.

Tomu andělů sněm libě hrá,
a on v sobě celé nebe má.