Výklad několika veršů evangelia
Anděl Páně ukázal se mu ve snách a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmouti Marii, manželku svou, neboť co se v ní počalo, z Ducha sv. jest.“ (Mat 1, 20)
Anděl řekl, že z Ducha sv. jest to, co v Marii se počalo, poučuje tak, že se stala matkou nikoli způsobem přirozeným, nýbrž nadpřirozeným, tj.: mocí božskou. Touž všemohoucností totiž, kterou Bůh učinil z ničeho svět a z hlíny tělo Adamovo, touž všemohoucností – pouhou vůlí svou – učinil v životě Panny Marie tělo Pána Ježíše a stvořiv z ničeho duši, spojil ji s ním v lidskou jeho přirozenost, s kterou spojil se ihned Syn Boží se svou přirozeností božskou, takže potom lidská a božská přirozenost byly při něm spojeny v jedné, a to božské osobě nerozdílně a nesmíšeně. Vtělení stalo se působením Boha trojjediného, tedy působením všech osob božských, přece však přičítá se Duchu sv., neboť vtělení Syna Božího jest dílem lásky Boží k lidem; díla lásky však přičítají se podle mluvy biblické Duchu sv. – Panna Maria byla ovšem matkou toliko člověčenství Kristova; vždyť božství nerodí se. Poněvadž však ten člověk Ježíš, jehož počala a porodila, nebyl ani na okamžik pouhým člověkem, nýbrž též Bohem, takže porodila bohočlověka, slove právem a jest Rodičkou Boží.
A hned na to bylo s andělem množství zástupů nebeských, kteří chválili Boha říkajíce: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ (Luk 2, 13–14)
Lidem dobré vůle či blahovůle Boží, t. j. lidem, které Bůh miluje a jimž svou blahovůli prokazuje. Neboť, jak ukazuje řecké slovo εύδοκία v textě původním, rozumí se tu dobrá vůle či blahovůle neb zalíbení Boží. Andělé tedy ohlašují, že Kristovo narození (a jeho dílo) přináší: a) na nebi Bohu slávu, pokud totiž se v něm zvláštní měrou zjevuje a proto též od nebešťanů a potom i od lidí se poznává a uznává Boží moc a moudrost a svatost a spravedlnost i dobrota a milosrdenství, a pokud Kristus sám svou obětí nejen nekonečně dostiučinění za hříchy lidské Bohu Otci podal, nýbrž i měrou na výsost dokonalou uznal naprostou svrchovanost Boží a naši závislost na něm a ve mši sv. nejdokonalejší způsob pocty Boží zůstavil, b) na zemi pak (že přináší) pokoj či smíření s Bohem a vnitřní blaženost lidem, jež miluje a jimž svou blahovůli projevuje, takže již nejsou v Boží nemilosti (syny hněvu), nýbrž v milosti Boží (dítkami zalíbení Božího). Že lidé ti musí také sami býti dobré vůle či ochotni vůli Boží se poddávati, chtějí-li onoho pokoje býti účastni, rozumí se samo sebou, a Pán Ježíš sám prohlásil to nejednou.
Zdroj: Sýkora J., Hečl J.: Perikopy čili výňatky Starého i Nového zákona, Praha 1918.
