2. dubna 1914 – den, kdy se narodil Alec Guinness

Sir Alec Guinness, herec světové proslulosti, byl pokřtěn v anglikánské sektě. Během dospívání však postupně zvlažněl a od víry odpadl. Kolem osmnáctého roku už náboženství nepovažoval za víc, než za podlý nástroj na udržení pracujících lidí na uzdě. Začal koketovat s marxismem, navštěvoval kvakerská setkání a zajímal se o buddhismus. Po neúspěšné práci pro reklamní agenturu se začal živit jako divadelní herec, což si od dětství přál. Po dlouhé době prvním připomínkou staré víry pro něj byla návštěva anglikánského pastora, který za ním jednou po představení Hamleta přišel do šatny a vyčítal mu, že se při hře špatně přežehnal.

Významný zvrat v Alecově životě znamenala druhá světová válka. Alec, tehdy již ženatý, zůstal odloučen od manželky a syna v Londýně ničeném německými nálety. Při jednom z nočních náletů Luftwaffe našel úkryt na faře anglikánského reverenda Cyrila Tomkinsona, který mu nad sklenkou klaretu promluvil do duše a věnoval mu Úvod do zbožného života od sv. Františka Saleského. Po této zkušenosti se Alec navrátil k anglikánské víře a dokonce plánoval, že se stane pastorem, ovšem Boží prozřetelnost s ním měla jiný plán.

Roku 1954 natáčel Alec v Burgundsku film o otci Brownovi, v němž hrál hlavní roli. Když se jednoho večera vracel v kostýmu z natáčení, spletl si jej místní hošík se skutečným knězem. Vzal ho za ruku, chvíli vedle něj cupital a vesele brebtal, pak zamával a odběhl. Guinnessovy znalosti měly k plynulé francouzštině daleko, dítě si však ani nevšimlo, že mu nerozumí. Důvěra a náklonnost, kterou v chlapci vzbuzovala kněžská klerika, udělaly na herce hluboký dojem: „Uvědomil jsem si, že Církev, která dokáže v dítěti vzbudit takovou důvěru, že dokonce neznámé kněze pro něj činní snadno přístupnými, nemůže být tak intrikářská a hrůzostrašná, jak se často tvrdí. Začal jsem se zbavovat naučených a dlouho vstřebávaných předsudků.“

Krátce na to onemocněl Alecův jedenáctiletý syn Matouš obrnou a ochrnul od pasu dolů. Chlapcova budoucnost byla nejistá a Alec se každý den po cestě domů z natáčení stavil v kostele, aby se za něj pomodlil. Uzavřel s Bohem dohodu – pokud mu Bůh syna uzdraví, nebude on synovi bránit, jestliže se bude chtít stát katolíkem. Matouš se šťastně uzdravil a rodiče jej zapsali na jezuitskou akademii. Ve věku patnácti let jim Matouš oznámil, že se chce stát katolíkem. Alec dohodu dodržel a ochotně souhlasil se synovou konverzí.

Bůh chtěl ovšem mnohem víc. Alec začal studovat katolickou víru, vedl dlouhé rozhovory s knězem a na čas se uchýlil do ticha trapistického opatství. Přijmutí nauky o odpustcích a neomylnosti jej na nějakou dobu zbrzdilo, ale nakonec byl roku 1956 přijat portsmouthským biskupem do Církve. O svém rozhodnutí později napsal: „Nebylo to žádné citové hnutí, žádné velké proniknutí k podstatě a rozhodně ne náležité pochopení teologických otázek, byl to jen smysl pro historii a vhodnost věcí.“ Jeho žena konvertovala o rok později, zatímco se Alec účastnil natáčení filmu Most přes řeku Kwai na Srí Lance, a manžela informovala až zpětně.

Jak je u čerstvých konvertitů časté, střídaly se u Aleca období hlubokého pokoje s obdobími tělesného rozrušení, kdy, jak vyprávěl, jednou zběsile utíkal navštívit Nejsvětější svátost v malém zapadlém kostelíku. Při vzpomínce na tuto událost napsal: „Pokud náboženství něco znamená, pak to, že se celý člověk klaní, mysl a tělo společně… Obavy o můj rozum rozptýlilo, když jsem zjistil, že laskavý a vskutku rozumný P. Ronald Knox sám při několika příležitostech utíkal navštívit Nejsvětější svátost.“

Příslušnost sira Aleca ke Katolické církvi jistě nepatří ke všeobecným znalostem. Pro pohany je to u herce nepodstatná drobnost. Tato drobnost však natolik ovlivňuje lidské konání, že nelze zabránit jejímu problesknutí: „Dokázal něco, co nedokázal skoro žádný jiný herec, od roku 1938 až do své smrti roku 2000 měl za manželku jednu jedinou ženu.“ (životopis na ČSFD).

 

Sepsáno volně podle:

http://www.catholicculture.org/culture/library/view.cfm?recnum=6679

http://en.wikipedia.org/wiki/Alec_Guinness

 

alec-guinness

Alec Guinness jako otec Brown ve stejnojmenném filmu z roku 1954

 

Previous post Týdenní rozjímání: Neděle květná
Next post Katechismus: Syn Boží sestoupil do pekel